Nabízí se vysvětlení, že se jedná pouze o menšinovou skupinu obyvatel. Uvědomme si však, kolik let už běží taková Výměna manželek či Prostřeno a jaký počet soutěžících se tam už za tu dobu vystřídal. A kolikrát se vám chtělo během sledování těchto pořadů kontaktovat Bohnice nebo v případě Výměny manželek přinejmenším sociálku? Myslím tedy, že se jedná o mnohem větší „menšinu“ než si většina lidí myslí.
Jak se ale říká, na všem, skutečně na všem, se dá najít něco dobrého. Buďme tedy pozitivní. Co nám může dát sledování Prostřena? Vaříte-li svému partnerovi první poslední a on stále není spokojený a má k Vašemu kulinářskému umění všemožné výhrady, není to nic proti kritice soutěžících, kterým i kdyby uvařil kuchař z restaurace s pěti michelinskými hvězdami, oni by se jen zeptali: „A je to domácí?“ Výměna manželek zase bojuje za práva zvířat a ukazuje nám, jak špatné je zabíjet tyto tvory pro jejich kůži. Místo toho abychom tak činili a nosili na sobě pak zvířecí kožešiny, je přece lepší a humánnější, vzít si na sebe rovnou celé zvíře, tak jak nám předvedla jedna ze soutěžících, která je nám všem - i těm, co viděli Výměnu manželek nejvýš z okna letadla - známá jako "hadí žena." Ta si neváhala tohoto roztomilého škrtiče pověsit kolem krku a chodit s ním po bytě v přítomnosti malých dětí. Je přece důležité, aby si děti budovaly kladný vztah ke zvířátkům. Proto je nejlepší posadit dítě na zem hned vedle hada, aby se mohli skutečně „sblížit.“ Mimoto tato dáma "s velkým D" nepochybně obohatila náš krásný český jazyk, a to o frázi, která je skoro stejně tak legendární, jako Babišovo „Sorry jako“, tedy větu „Mačkáš mi hada, debile!“
Pokud si však myslíte, že Vás v tomto směru už nic nedovede překvapit, čeká vás příští týden kruté prozření. V pondělí 23. dubna startuje nová reality show - překvapivě na FTV Prima - pod názvem Štiky. Má se jednat o sondu do života rodiny Koktových a Štikových – ano, vzpomínáte si správně – Pepa, Ornella, sympatická tchýně Monika... Prima podle slov své tiskové mluvčí do děje nijak nezasahovala, nýbrž je prý pouze tím, kdo bude divákům příběh zprostředkovávat. Má se tedy jednat o zachycení jejich skutečného každodenního života. Slovo "skutečného" bych zde brala s velkou rezervou. Sama Monika Štiková se pak vyjádřila, že pro ně tříměsíční natáčení bylo formou psychoterapie. Obávám se však, že to zůstane u „psycha“ a terapii pak následně budou potřebovat spíš diváci. Proto – v zájmu zachování zbytku estetického cítění, vkusu a zdravého rozumu celého národa – budu optimisticky doufat, že bude diváků co nejméně. V opačném případě nepochybuji o tom, že „tvůrci“ přijdou s pokračováním.