Matěj Richtr 
Co tvá práce dobrovolníka obnášela a proč jsi se jím vůbec stala?
Dělala jsem na pozici, kde jsem se společně s pěti dalšími lidmi starala o porcelán. To znamená, že jsem myla hrníčky a nosila bedny, ve kterých byly. Vyměňovala jsem hrnky za čisté a vracela zálohy za zálohované. Bylo nás na stanovišti ale jenom pět na pět pracovních pozic, a tak jsme se nezastavili. Bylo to náročné.
Jaká byla samotná atmosféra festivalu?
Místo pořádání festivalu se stalo na víkend Mekkou pražských hipsterů, kteří kávu dýchají a žijí ní. Celková atmosféra působila moc mile a přátelsky, a to díky tomu, že se všichni sešli ze stejného důvodu a spojovala nás jedna a ta samá vášeň – káva!
Téma festivalu bylo udržitelnost a ekologická stránka kávového průmyslu. Jak moc bylo na místě citelné?
Vlastně jsem ani netušila, že nějaké zaměření má. Když nad tím přemýšlím, organizátoři se letos snažili akci ekologizovat. Bavila jsem se s klukem, který byl dobrovolník i minulý rok. Říkal, že posbíral během ochutnávek kávy 27 jednorázových kelímků za den. To je hodně.
Letos byla ale výrazná změna, káva se nalévala do keramických hrnků, které si každý mohl půjčit za zálohu 50 korun, nebo si donést vlastní hrníček. Hrníčky se poté myly a vyměňovaly za čisté. Myslím si, že ten systém byl dobrý, ale šel by ještě vylepšit. Přišlo mi, že jsme je myli až moc často. Jednorázové kelímky nemá rád nikdo, proto se na místě daly koupit hrnky a termohrnky různých značek. Dost lidí využilo možnost si pořídit některé hrnky levněji než na internetu. Taky byla součástí festivalu byla také tombola, výtěžek z ní putoval pro lokální pěstitelky v Nikaragui. Bylo cítit, že festival je organizovaný uvědoměle.
Představili se novinky v kávové branži?
Tuším, že se představovaly nové kávovary, ale u toho jsem nebyla. Jednotlivé pražírny pak představovaly své nejlepší kávy. Novinka ve svém slova smyslu byl stánek s čajem, kde měli ceduli s nápisem „Čaj je nová káva!“ Chodila jsem tam často a ráda, vlastně mám raději čaj než kávu.
Jak se to stane, že člověk preferující čaj se stane dobrovolníkem na kávovém festivalu?
Přihlásí se. Práce je dost a lidí málo. Kávu mám moc ráda, ale užívám si spíše její chuť, než že bych ji pila kvůli účinku nabuzení. Na podzimní deštivý den je ale vždycky lepší zachumlání do deky a hrnek bylinkového čaje.
Lze vše, co se týká kávy, shromáždit na jedno místo a odprezentovat lidem během dvou dnů, nebo ti něco chybělo?
Nechyběla káva, nechyběli hipsteři, nechyběly stánky s veganským občerstvením. Z mého pohledu nechybělo nic, ale z pohledu odborníka třeba něco jo. Já jako laik byla spokojená. Myslím, že si každý si přišel na své. Přece jen festival byl určen veřejnosti.
Která pražírna měla nejlepší prezentaci, která tě nejvíce oslovila?
To jde říct jen hodně těžko. Každá se snažila ukázat se v tom nejlepším světle a odprezentovat svoji kávu co nejlahodněji. Káva mi chutnala skoro všude, takže na tuhle otázku nedokážu odpovědět.
Na festivalu byly i workshopy. Které jsi navštívila? Jaké byly nejzajímavější?
Nejvíce jsem si užila workshop od Chaukiss, holky, která dělá profesionální lettering. Měl formu „přijď a buď tu jak dlouho chceš“, takže jsem tam v neděli trávila asi čtyři hodiny. Taky jsem se přihlásila na cupping (vedenou degustaci kávy - pozn. autora) jedné brněnské pražírny, ale to mě vůbec nebavilo, tak jsem odešla.
o si odnášíš nového z festivalu? Pojedeš příště znovu?
Jestli pojedu jako dobrovolník, chci dělat určitě jinou práci než letos. Také jsem tam zjistila, že káva může chutnat jako toust, uzené vepřové, obilí, kouř, nebo jako přezrálý citron. I když já sama jsem chuť toustu v kávě rozeznat nedokázala.
