Pravda, počítačových efektů se objevilo jen minimum, netekly hektolitry krve a nezachraňovaly se civilizace. O drama ale nouze nebyla, střídalo se s vtipnými momenty a úžasnými záběry přírodních scenérií. K tomu velmi citlivě zvolená a nuceně se nepodbízející hudba.
Krásná je různorodost členů expedice. Od Daniela Přibáně, šéfa a zásobárnu vtipných komentářů, přes slovenského šílence Marka na desítky let staré motorce Jawa 250, až po párek Poláků řítících se pralesem v polském maluchovi s odmontovaným výfukem. Vlastně jsou to do jednoho blázni, čímž se sami chlubí, ale každý svým originálním a zábavným způsobem.
V jednu chvíli vás trabanty vyvezou do šestitisícových And, za okamžik už jim hrozí utopení na písčitém pobřeží při nečekaném přílivu. U záběrů přejíždění polorozbořeného a hnijícího mostu jste se doslova cítili, jako byste byli uvnitř auta. Už od prvních minut se divák i přes audiovizuální zprostředkovanost neubrání pocitu určitého studu, jakými malichernostmi naplněný a nespravedlivě nespokojený život vlastně vede evropský občan v porovnání s většinou Jihoameričanů.
Proti předchozímu snímku, dokumentujícím obdobnou expedici skrz Afriku od severu na jih, mi tato cesta přišla tak nějak snazší. Nebylo vidět tolik překážek, technických poruch a zádrhelů. Jistě zde svou roli hrají zkušenosti z předchozích cest, možná je to i iluze způsobená výběrem scén. Naopak přibylo více uměleckých a znatelně profesionálnějších záběrů. Kvůli tomu nemělo zpracování cesty Jižní Amerikou tak autentickou atmosféru. Nerad bych ale soudil, je-li to lepší nebo horší, obé má svůj půvab.
Je dobře, že se všechna sprostá slova nestala obětí cenzury, třebaže se to může zdát pro potenciální dětské diváky nevhodné. Bez občasných jadrných výrazů by ovšem příběh ztratil část tváře a autentičnosti. A připočítám-li k tomu dnešní slovní „vybavenost” žáků základní školy, vlastně se nic nového nenaučí.
Dvacet tisíc kilometrů Jižní Amerikou by si jistě zasloužilo výrazně delší stopáž. Na takový maraton by do kina bohužel zavítali asi jen nadšenci. Musí být velice těžké téměř pěti set hodinový materiál osekat na necelých sto minut filmu. Jsem přesvědčený, že kdyby se z nepoužitých záběrů sestříhal druhý film, byl by stejně poutavý jako původní. Žádný záběr nebyl zbytečný, ani v kousku se nevyskytovala výplňová vata.
Trabantem až na konec světa je o atmosféře a ryzí autentičnosti. Chcete-li uměle navoněný nesmysl z Hollywoodu, pakliže jich už nemáte dost, přestupte do paralelního vlaku s názvem Need for speed, který má v těchto dnech českou premiéru. Já doporučuji v Guayaně nastoupit do Trabantu s expedicí Dana Přibáně a vyrazit vstříc fantastickému cíli.