Kamila Chmelařová 
Marien letos oslavila dvacet let na hudební scéně. Stalo se tak 7. prosince 2024 v pražské Lucerně. Do velkého sálu historické budovy se dostavily čtyři tisíce diváků, ti se však na koncert nepřišli pouze podívat, ale spolu s kapelou zavzpomínat na její začátky, zazpívat si a pobavit se. Převážně rodinná kapela je totiž známá jedinečnou energií a humorem, kterými na koncertech srší.
Trojnásobní držitelé Porty za sebou mají řadu vystoupení na festivalech, vlastní koncerty, spolupráci s významnými umělci na poli české country, folkové a trampské scény a stáli u zrodu hnutí Folk žije! – volného sdružení, které zastřešuje folk jako hudební žánr. Ke sdružení se hlásí přes třicet kapel a jeho cílem je propagace žánru v médiích, prosazování mladých folkových umělců, pořádání festivalů a vydávání nových nahrávek. Protože, přiznejme si, kotlíkáři se dnes, hlavně mezi mladými, moc nenosí, a na celý žánr se ve společnosti nahlíží tak trochu „skrz prsty.“ Mám osobní zkušenost s tím, že si lidé pletou folk s folklorem, trochu té osvěty tedy rozhodně neuškodí.
Na kontě mají řadu úspěchů, s Žalmanem nazpívali známou písničku Nelituj nebo Jdem zpátky do lesů, doprovázeli Wabiho Daňka, Honzu Nedvěda, Roberta Křesťana, Romana Horkého a další legendy českého folku. O svou propagaci se však nějak zvlášť nezasadili, nehrají je rádia a jejich klipy se dají spočítat na prstech jedné ruky. „Hraní zásadně nesháníme, nikam se nenabízíme, jen reagujeme na poptávku nebo si někde sami něco zorganizujeme. I tak toho je ažaž,“ řekl frontman kapely Vít Troníček v rozhovoru pro Headliner. Přesto mají skoro každý koncert vyprodaný a jejich fanouškovskou základnu by jim mohla leckterá popová hvězda závidět. Podle kapelníka Troníčka za to může publikum, na které sice moc neplatí zákony trhu, ale zato na něj platí přírodní zákony. Jejich písně si publikum najde i bez propagace – a to takové publikum, které bez vyzvání zpívá písně, které se v rádiu nehrají desetkrát denně. Publikum věrné, pozorné a ryzí. Takové, které hledá něco hlubšího než jen komerční hudební show.
„Jsou to pokračovatelé našeho žánru. Nejvíc oceňuji především melodiku a zpěvnost Víťových písní. Je velká škoda jak málo se tomuto pozoruhodnému hudebnímu žánru věnují média. Když amatérská folková skupina dokáže vyprodat i velké sály, dokazuje to, že folková muzika rozhodně nevymírá,“ říká o Marien zkušený matador Pavel Žalman Lohonka. Možná je ale malý zájem médií pozitivním jevem, protože vystavit svou tvorbu na odiv a čekat, kdo se chytí, umí kde kdo. Internet je dneska prošpikován placenou propagací, ale kvalitní tvorba se bude šířit sama, podobně, jako se kdysi šířila lidová slovesnost. Tuhle skutečnost si uvědomuje i Vít Troníček. „Asi nás nikdy nebudou hrát rádia, ale my díky tomu nikdy nepřestaneme mít z hudebního průmyslu tak trochu legraci. Jsme hrdí kotlíkáři a folk je běh na dlouhou trať, ovšem ten druh publika za to stojí,“ sdělil v zimě loňského roku pro web Headliner a o čtyři roky dříve řekl pro Český rozhlas, že: „je hezké, když k tomu nepotřebujete média a rádia. Ty písničky nejsou známé z rádií, šíří se jinak. To je prostě folk.“
Po dvaceti letech na pódiích Marien hraje ještě pořád pro radost, koncertuje a nahrává jen ve volných chvílích. Její členové chodí do práce, živí se jako městští strážníci, vysokoškolští pedagogové nebo třeba technici. Pouze o víkendech nástroje v jejich rukách ožívají a rozdávají radost a důvod k zamyšlení širokému publiku. V jednom rozhovoru také Troníček zmínil, že jako neprofesionální kapela nemají velké ambice, protože pro ně hudba zatím není na prvním místě, ale mají přání. Jedno z nich s fanoušky sdílel, a to, že by si moc přál, aby tohle krásné muzikantské období s Marien nikdy neskončilo.
