Libor Mališ Vůbec poprvé mohli návštěvníci olomouckého Jazz Tibet Clubu přivítat Divadlo na cucky, které sem v pondělí 24. září přijelo se svou Groteskou. Samotná hra začala vlastně z nenadání, tedy lépe řečeno zpěvem, který volně přešel v samotný děj. Johana Vaňousová, hrající mladou ženu, potkává muže v podání Adély Nesrstové, se kterým stráví noc. Musím se přiznat, že úvodní dialog obou protagonistek mi lehce zamotal hlavu. Návod, jak sbalit svůj ideální protějšek, čekal asi málokdo. Než jsem se však stačil zorientovat, herecký pár vmžiku přepnul role a přetransformoval se v produkt své vášně, tedy vlastní děti.
Velmi se mi líbilo, jak chytře byl do hry zakomponován tak triviální prvek, jako je obyčejná guma, která se nejprve stala matčiným lůnem a později poutem mezi narozenými siamskými dvojčaty, která, jak se zpočátku zdálo, trpí vážným mentálním i tělesným postižením. Sourozenci jsou těžko zvládnutelní, proto na pomoc přichází Tomáš Uher, který tím, jak stále odhazuje a obléká své sako, mění jednu roli ošetřovatele za druhou. Roli rodičů na sebe velmi zajímavým způsobem převzala Dominika Šindelková, která díky výraznému černobílému líčení mohla ztvárnit oba najednou, tedy lépe řečeno polovinu z každého.
Opět se musím vrátit k živé hudbě, bez které by hra neměla to správné kouzlo. Výborným příkladem je moment, kdy si naši sourozenci dělají legraci sami ze sebe a ze svého postižení, doprovázený úvodní melodií z Forresta Gumpa.
Zvrat přišel v době, kdy se rozjařená dvojčata rozhodnou vyrukovat s pravdou ven. Tomáš Uher, tentokrát převtělený do role téměř hororového ražení, byl nově objeveným intelektem obou sourozenců zaskočený. Jeho způsob řešení situace, kdy velkými nůžkami symbolicky rozstříhal gumu spojující oba protagonisty, byl pro ně osudovým.
Vyvrcholení hry přišlo tak náhle, že jsem informace zpracovával ještě chvíli po závěrečném potlesku. Zatímco jedno z dvojčat upadlo do stavu mentálního útlumu, to druhé, obdařeno vším intelektem, vyrazilo nebojácně do světa. To, že tím odhodilo svou rodinu, domov a vlastně taky část samo sebe, mu došlo příliš pozdě - stejně jako mně.
foto: divadlonacucky.cz
