Matěj Pustějovský 
Na českých základních školách hrají známky stále klíčovou roli při rozhodování o budoucím studiu dětí. I když formálně neexistuje pravidlo, které by jejich budoucnost určovalo jen podle čísel v žákovské knížce, často na děti působí neformální tlak, ať už od učitelů, nebo ze strany společnosti. Ten může vést k tomu, že žáci s horšími známkami ztrácejí motivaci, i když jejich schopnosti nebo talent nejsou známkami plně vyjádřeny.
Děti, které pravidelně dostávají jedničky, jsou považovány za „budoucí intelektuály“ a téměř automaticky se očekává, že se dostanou na gymnázium. Na druhé straně ty, které se potýkají s trojkami nebo čtyřkami, jsou často směrovány na učiliště nebo odborné školy, kde se, podle učitelského názoru, mají „lépe uplatnit“. Tato škatulkování jsou často založena na předsudcích a neberou v úvahu, že žák může mít v některých předmětech slabší známky, ale v jiných oblastech být talentovaný nebo motivovaný.
Riziko tohoto systému je jasné – děti jsou hodnoceny jednostranně, a tak mohou ztratit sebevědomí nebo naopak nabýt pocit, že jejich šance na (ne)úspěch jsou už v mladém věku určeny. Mnozí rodiče i děti samy si začínají myslet, že jim známky určují životní cestu. A to, že někdo ve škole není zrovna nejlepší v matematice, neznamená, že v budoucnu nemůže být úspěšným inženýrem nebo podnikatelem.
Přístup, kdy se děti rozdělují na „gympláky“ a „učňáky“ podle známek, také ignoruje fakt, že školní systémy a známky často neodrážejí skutečnou kvalitu učení nebo schopnosti žáka. Každé dítě je individuální a může se rozvíjet ve svém vlastním tempu, ať už ve všeobecném školství, nebo v odborné přípravě.
Známky by měly být spíše nástrojem k orientaci ve vzdělávání než neformálním klíčem k rozdělování dětí do předurčených kategorií. Změna přístupu by mohla pomoci nejen zlepšit školní atmosféru, ale i posílit motivaci a sebedůvěru žáků.
Myslím si, že každý má zkušenost, kdy kantor vyzdvihoval údajné budoucí „gympláky“ a pak, aby nepřidával jen jedné straně zmínil, že i řemesla jsou potřebná. A výsledek? Řemeslníků je málo, většina dětí dává přednost maturitnímu nebo vysokoškolskému vzdělaní, aby byly ve společnosti uznávany. A sami si položte otázku, zda opravdu jsou?
