Ve čtrnácti letech začala hrát za žákyně, kde ji trénoval Radek Pač. Poté postoupila do dorostu, tam spadala pod Miroslava Jehláře. Na toto období velmi ráda vzpomíná. Trénovala každý den po škole: „Ve škole jsem se moc neučila. Všechno jsem si pamatovala z výuky, takže jsem na volejbal měla dost času. Každý den po škole jsem rychle běžela na trénink, kde jsem zůstala až do 6, někdy do 7. Pak jsem dorazila domů, vyjedla ledničku a zcela unavená padla do postele. Tak to šlo pořád dokola,“ s úsměvem vzpomíná Helena. Celé prázdniny potom trénovala. V červenci měly dorostenky dvoufázové tréninky na hale. V srpnu jezdily na soustředění na Pastviny. Tam dodržovaly velmi tvrdý režim. Ráno kolem šesté vstaly a po rozcvičce běžely k vodě, kde se kvůli otužování musely nahé vykoupat. „Byla to velká sranda. První den tam byl jeden pán na lodičce. Druhý den už tam byli dva páni na lodičce, třetí den tam byly dvě lodičky. No, tak jsem čtvrtý den raději změnily místo.“ Dopoledne většinou běhaly. „Měly jsme takové vestičky. Ty vážily asi čtyři kilogramy. S těmi jsme běhaly do kopce a z kopce.“ Odpoledne hrávaly na škváře a po večeři chodily do sauny. „Byl tam strašný hlad. Po večeři nám vždycky nakrájeli vánočku a my jsme se o ni málem popraly. Ne, že by nám nadávali najíst. Ale byly jsme hodně vytížené a jídla bylo prostě málo,“ vysvětluje reprezentantka. Užily si ale i spoustu legrace.
Během let se Helena stále potýkala s problémem výšky. Hrála v pozici smečaře, ale byla moc malá. „Když přišla do týmu holka, která byla sice úplně levá, ale měla metr osmdesát, trenér z ní byl unesený. I když má člověk pořádnou páru, ale nevyskočí, je mu to k ničemu. Může hrát maximálně libero,“ uvádí. Přesto slavila s týmem dorostenců úspěchy. Během let se vždy umisťovaly na prvních pozicích v okresních soutěžích. Potom přišel velký úspěch, když vyhrály mistrovství České republiky.
Později Helena hrála za ženy B, ale kvůli studiu na vysoké škole byla nucena přejít pouze k amatérské lize, které se dodnes věnuje, co nejvíce to jde. Helena miluje volejbal, protože je to kolektivní sport, který splňuje všechny její požadavky. „Když hrajete s dobrými lidmi, tak je to radost.“
(příběh)