Bohdan Havlíček 
Jak jsi se k tetování dostala?
K tetování jsem se dostala nejspíše ze zvědavosti zkusit něco nového v umění, a tak jsem se o něj začala zajímat více a o vše s ním spojené. Hodně mě oslovilo a hlavně mě baví celý jeho rituál. Přivedl mě chtíč zkusit něco tak závažného, jako tetování. Ve svých patnácti, kdy jsem začínala jsem byla vyhrazená spíše na kresbu, takže to spojení celkem sedlo dohromady.
Tetování je tvůj koníček, nebo je to fulltime práce?
Zatím je tetování můj koníček, ale cesta k fulltime práci už pro mě není zas tak daleko, takže za chvíli už tomu tak bude. Nikdy nechci, aby se tetování stalo moji povinností a nutnou prací, takže chci aby to byla vždy moje radost a koníček.
Co člověk potřebuje k tomu, aby se mohl stát tatérem?
Hlavně talent, protože v dnešní době už to není jen o obkreslování obrázků z Pinterestu. Nyní už je tolik tatérů, že musíte zaujmout klienty svou originalitou. A potom tedy hlavně rekvalifikace, které jsou kosmetický a tatérský kurz.
Kde se inspiruješ?
Mou hlavní inspirací je můj momentální psychický stav, jelikož podle něj se řídí má nápaditost. Potom samozřejmě různé výstavy. Nejradši mám surrealistické, ale nebráním se i jiným. Hodně se inspiruji v konkrétních umělcích např. Constat Nieuwenhuys a Francis Picabia, ale v nich mám inspiraci hlavně v malbě, která není mým hlavním zaměřením.
Jak bys charakterizovala svou tvorbu?
Hodně se zaměřuji na ženské motivy, takže tenčí linky, něžnost, kytky, ale není mi cizí abstraktní tetování. V poslední době mě hodně oslovilo. Dále se zaměřuji na houby a panenky ve vlastním stylu. Všechny mé motivy najdete na mém instagramové profilu mamka.nic.nevi.
Jaké bylo tvé první vytetované tetování?
Moje první tetování byl křížek na třísle, který jsem si dělala podle YouTube videa v pokojíčku a také podle toho vypadá. Každý musíme ale někde začít.
Byly nějaké chyby, které jsi dělal na začátku, a teď už si na ně dáváš pozor?
Mezi moji první chybu patřilo určitě to, že jsem se neuměla nacenit. Často se mi stávalo, že jsem ze začátku tetovala jen kamarády a většinou se mi nevraceli peníze ani za náklady na materiál. Musela jsem se poradit s někým více zkušenějším a teď už se mě tento problém netýká. Mezi další chyby patřila určitě nevybírání záloh. Stávalo se mi, že někdo odřekl termín i hodinu před sezením a nebyla šance, abych našla náhradu. Třetí chyba byla práce na návrhu bez zálohy. Stalo se mi, že jsem slečně udělala návrh a ona s ním následně došla za jiným tatérem. Kdybych zálohu vybrala, tak by na tetování musela přijít.
Momentálně je dost trend handpoke, což je tetování bez strojku pouze jehlou. Co si o tom myslítš? Jak tetuješ ty?
Dříve jsem handpoke hodně využívala. Strávila jsem u něho hodně hodin, a taky mě dost bavil. Chtěla jsem ale tetovat složitější motivy, a proto jsem šáhla po rotačním strojku, kterým doteď tetuji. Užívám si detailnější a především rychlejší práci.
Kolik máš na svém těle ty tetování?
Jelikož jsem byla u mých začátku mým jediným věrným zákazníkem, tak okolo padesáti tetování to určitě bude. Jsou to spíše drobnější práce.
Tetuješ se sama nebo chodíš na tetování?
Jak jsem zmínila, tak dříve hlavně sama. Nyní už podporuji ostatní tatéry a ráda se nechávám konečně tetovat od někoho jiného. Objevuji i jiné styly tetování a hlavně nové osobnosti tatérů.
Umíš si představit, že bys neměla tetování?
Ano, tetování mám jako určitou formu relaxu a věřím, že bych ho našla i jinde než v tetování, i když by to pro mě určitě bylo těžké.
Jaké máš plány do budoucna?
Určitě tetovat co to půjde a dále hostovat v nějakém salonu v Praze, Brně. Vyzkoušet si být ve větším městě než v Olomouci.
Kde tě lidé mohou najít a kde se mohou objednat?
Najít mě můžou na sociální síti Instagram, kde se jmenuji mamka.nic.nevi a zde se můžou i objednat a prozkoumat moje práce a všechny věci okolo ní.
