Libor Mališ Každý, kdo Hobita četl, jistě ví, že se jedná o knihu, kterou autor J. R. R. Tolkien napsal pro své malé děti. Na rozdíl od trojdílného, o poznání temnějšího a propracovanějšího, Pána prstenů se Hobit jeví spíše jako pohádka. Tu se však Jackson rozhodl uchopit po svém. Celý příběh tak rozdělil na tři části, z nichž první je právě Neočekávaná cesta. Téměř tříhodinová stopáž naznačuje, že se nejedná o pouhou letmou prohlídku, ale o důkladnou a náročnou túru.
Bilbo Pytlík (Martin Freeman) je mladý hobit, který nikdy nevystrčil paty z rodného kraje. O to bláznivější se proto jeví nápad čaroděje Gandalfa (Ian McKellen), aby se Bilbo stal členem trpasličí výpravy, která má znovu získat dávno ztracený poklad. Ten leží stovky mil daleko a nechrání ho nikdo menší než hrozivý drak Šmak. Bilbo nejprve nechce o ničem podobném ani slyšet, ale nakonec se v něm něco zlomí a velkolepá výprava může začít.
Zpočátku pohádková atmosféra začíná houstnout. Objevují se první nepřátelé a nebezpečí v podání skřetů, zlobrů nebo obávaného nekromanta. Režisér do příběhu začlenil i několik postav, které jsou v knižní předloze pouze zmíněné nebo se tam nevyskytují vůbec. Snahou je asi docílit co největší návaznosti na Pána prstenů, což se ve výsledku jeví jako poměrně dobrý krok.
Celé putování doprovází poměrně vysoký počet vtipných skečů, které film zlehčují a dělají tak příběh stravitelnější pro běžného diváka. V některých místech to však působí spíše trapně, jako například honička skřetů na vrrcích a potrhlého čaroděje Radegasta, který jim prchá na sáních tažených králíky.
V poslední třetině se film dostává do vyššího tempa a dává tak připomenout velkolepým bitvám svého předchůdce. Nic nového a převratného se však na plátně neobjeví, naopak každá šarvátka se zdá známá a dopředu předvídatelná. Závěrečná scéna s orly navíc až nebezpečně připomíná několik momentů z předchozí trilogie. A není to jediným momentem, kdy Hobit vykrádá. Důkazem může být scéna na úzké skalní plošině, kdy jsou trpaslíci ohrožováni padajícím kamením a velkou bouří (v Pánovi prstenů místo kamení padaly sněhové laviny). V těchto případech by možná neuškodilo trochu zaexperimentovat a přijít s něčím inovativním.
Návrat do Středozemě je i přesto nádhernou podívanou, z které přímo sálají příjemné vzpomínky na předchozí filmy, což je vlastně paradoxem, protože Pán prstenů se dějově odehrává až několik desítek let po Hobitovi. Celkově je Neočekávaná cesta rozhodně nadprůměrným filmařským dílem, nelze od ní ovšem očekávat, i když se o to v mnoha ohledech snaží, že bude stejná jako Pána prstenů. Ani nemůže být. Grafická stránka, vtipné scénky i samotná knižní předloha prostě nedovolí, aby se z Hobita stalo něco víc než efektně natočená pohádka. Krásná vizuální i hudební pohádka, která občas pokulhává ve zbytečně natahovaných pasážích, kdy se vlastně nic podstatného neděje. Pohádka, která se na oko tváří ponuře a drsně, ale i tak po skončení zanechává na tváři spíše úsměv. Právě proto asi byla natočená - aby bavila a byla mladší roztomilou sestřičkou svého staršího a vyspělejšího bráchy.
