Eliška Hrbáčková Ti dávají filmu vlastnosti jako "zdlouhavý, k nepřežití, nesmyslný". K tomu dodávají, že ve scénáři se najde mnoho chyb, například záporné tempo postav (daná postava je představena, vtažena do děje a vzápětí mizí; Lucie Bílá v roli cikánky). Z reakcí odborníků si ale režisér Zdeněk Troška nic nedělá. Spíš naopak. Na obranu se ohání astronomickou cifrou návštěvnosti. Kde se tedy stala chyba?
Odpověď je vlastně jednoduchá, ale pro většinu konzumentů kinematografie zcela nepřijatelná. Kulturní paradox, který zde vyvstal, má kořeny v roce 1990. Po otevření hranic Československé republiky a samozřejmě po "svržení zdi" mezi západním a východním blokem k nám začaly proudit – především ze západu - filmy třetí a čtvrté kvality. Uznávaný český herec a režisér Jiří Menzl byl proti pronikání těchto filmů mezi české diváky a prohlásil, že lidé nejsou natolik inteligentní, aby byli schopni rozeznat kvalitní film od "béčkového". Toto tvrzení pochopitelně vyvolalo vlnu nesouhlasu a pobouření. A Češi, plni entusiasmu ze svobody volby a pod vlivem novoty produktů, plnili sály kin.
Ať se nám to líbí nebo ne, tvrzení Jiřího Menzla bylo už tenkrát pravdivé a opodstatněné. Těžko hledat lepší vysvětlení pro fakt, že komedie Babovřesky se pyšní titulem "nejnavštěvovanější komedie roku" a že ostatní "Troškomedie" se stávají kultovními filmy.
Na závěr otázka pro pana režiséra: "Čím to je, že Vaše filmy nemají takový úspěch i v zahraničí?".
