David Král Základní škola na Nové ulici je určena pro děti se zdravotním postižením. Jakým způsobem je strukturována?
Naše škola je složena ze základní školy praktické a základní školy speciální. Praktickou školu navštěvují děti s lehkou mentální retardací, kdy toto mentální postižení je vždy určeno na základě vyšetření školského poradenského zařízení v pedagogicko-psychologické poradně nebo speciálním pedagogickém centru. Nemůže se tak stát, že jsou zde děti, které sem nepatří. V základní škole speciální je hlavním cílem, aby děti se středním nebo těžším mentálním postižením byly co nejvíce připraveny na činnosti každodenního života. Samozřejmě v té míře, ve které jim to jejich handicap dovolí. Také zde máme třídu přípravnou, která má za úkol připravit děti pro nástup do první třídy na klasické základní škole.
V čem se děti se speciálními vzdělávacími potřebami, jichž by se měla týkat chystaná inkluze, liší od zdravých dětí?
Naše děti nejsou schopny zpracovat velké množství informací v krátkém čase. Proto je obsah učiva značně okleštěný. Primárním cílem je naučit naše studenty číst, psát, počítat a především upevnit pracovní návyky. Žáci praktické školy by v deváté třídě měli mít osvojeny znalosti žáka šesté třídy. Je potřeba si uvědomit, že mentální retardace zkrátka představuje strop, přes který se nedá jít dál.
Co se ve školství primárně změní od září tohoto roku pro děti s mentálním postižením?
Dětem se nyní přidělují podpůrná opatření rozdělena od jedničky do pětky. První stupeň znamená, že podmínky musí zvládnout sama základní škola. Při druhém stupni už s žákem putuje do školy určitý obnos peněz. Trojka znamená nárok na asistenta. A čtverka a pětka to už by to dítě tedy mělo patřit na školu našeho typu. Ministerstvo ale nyní řeklo, že teprve když u dítěte selžou všechny stupně podpůrných opatření, pak by mělo jít na speciální školu. Což bude samozřejmě obrovsky náročné jak finančně, tak časově. Jak dlouho bude trvat, než dítě zkusí všechny stupně opatření. Psychologicko-pedagogické poradny se podle mého názoru budou snažit přidělovat co nejnižší stupně, protože zkrátka nebudou peníze na ty finančně náročnější. A v tom případě tedy základní školy lituju, protože to bude muset všechno zvládnout pedagog.
Argumentem ministerstva školství, proč není důvod obávat se, že by dítě s lehkým postižením nezvládalo výuku v běžné třídě, je přítomnost asistenta.
Ale to dítě nepotřebuje asistenta. Alespoň tedy když jsou osnovy a pedagog určeny pro něj. U nás studenti praktické školy to, co se děti s normálním intelektem naučí za první rok, zvládnou za tři roky. Učí se podle takového plánu, který jsou schopni zvládnout. Asistent pak není potřeba. Je taky důležité si uvědomit, že ne každý asistent pedagoga je pedagog. Stačí mít tříměsíční asistentský kurz. Tím pádem si teoreticky pedagog na základní škole bude muset připravovat podklady pro běžnou výuku, podklady pro dítě s lehkým mentálním postižením, protože to se samozřejmě stejně nebude učit to samé co žáci okolo něj, a také podklady pro asistenta, protože asistent není pedagog, ale jen pomocník, který sám vyučovat nemůže. Nehledě na to, že podle těch pravidel, která vymysleli, by v jedné třídě mohly být až čtyři děti s lehkým mentálním postižením. To by tam pak byl učitel a čtyři další pedagogové? To by v té třídě přece nemohlo fungovat.
Myslíte si, že by měli děti s postižením problém zapadnout do kolektivu třídy běžné základní školy?
Děti v klasické třídě klasické základní školy, si uvědomují, že je dítě s lehkou mentální retardací jiné než oni. A o co jde především, i samo dítě s postižením vnímá, že je odlišné, že nedokáže dosáhnout takových výsledků jako dítě s normálním intelektem. Pochopitelně jej to pak trápí. Začleňováním dětí s mentálním postižením do běžných tříd, jim podle mého názoru upřeme pocit úspěchu, kterého by mohli dosáhnout mezi sobě rovnými.
Na vaší škole vyučují učitelé, kteří mají vystudovanou speciální pedagogiku. Mohli by výuku vašich žáků zvládnout i klasičtí učitelé?
Jedním z problému, se kterým inkluze prakticky vůbec nepočítá, je výchovná stránka věci. Děti v naší škole mají mnohdy problémy s dodržováním elementárních návyků slušného chování. Speciální pedagogové jsou na to pochopitelně připraveni, mají na to školu, a učí zde třeba dvacet pětadvacet let. I přesto mají někdy problémy ten psychický nápor unést. Takže jak to zvládnou učitelé na běžných základních školách, kteří nejsou na takovéto chování zvyklí, si nedovedu představit.
Jak tedy bude podle nových plánů ministerstva vypadat příští školní rok na vaší škole?
Ministerstvo školství vydalo nařízení pro kraje, že ony samotné se mají rozhodnout, jakým způsobem budou tento druh škol zřizovat. Buďto z nás bude základní škola běžného typu, nebo škola běžného typu se speciálními třídami, anebo dále zůstaneme základní školou speciální. Zatím o tom s námi z kraje nikdo nemluvil, tak doufám, že si nás v průběhu následujících dnů zavolají a domluvíme se na postupu. Jsme již totiž v období, kdy se začíná připravovat příští školní rok, a my zkrátka a jednoduše nemáme ponětí, co bude.
