Martin Klose Přiznám to bez příkras. Post-metal, respektive jeho progresivní jádro, nevnímám podle učebnic. Co bych to ale byl za hudebního frfňu, kdybych to odignoroval. Hudba se dá užít i bez teoretických traktátů. O tvorbě Intronautů by se jich totiž dalo napsat požehnaně. Komplexnost jejich hudby je jejich hlavní doménou, ale vyvstává otázka, zda to není na škodu. Inu, poslech The Direction of Last Things zodpoví mnohé.
Každé jejich album přináší určité novátorství, které je post-metalovým kapelám vlastní. Těžké prvky sludge v prvotině Void vystřídaly precizní melodie alba Habitual Levitations, zkrátka každé album je jedinečné. Intronaut si dávají sakra pozor, aby nešlápli do téže louže dvakrát. A daří se jim to. Přesto hrají tak, že se jejich styl nedá splést s jinou progresivní kapelou. Sedmero písní „směru posledních věcí“ toto pravidlo potvrzuje. Kapela dostává své pověsti žánrové špičky. Ale pro „běžného posluchače“ je to jaké?
Už od úvodní Fast Worms se potvrzují tři věci – tihle hoši umí se zvukem kouzla, celkový dojem písní je bez poskvrny a mixážní práce Devina Townsenda nezklame. Delikátní směs těžkých riffů a téměř jazzových linek, která se střídá s jemnými atmosférickými pasážemi, vytvářející impozantní nálady skrze celé album. Po Fast Worms Intronaut trochu zvolnili hektické tempo a přišla píseň, která prakticky udává tón celého alba – Digital Gerrymandering. Ta profesionalita provedení, ladné střídání zvuků a diverzita je omamná. Bez legrace. Jak praví text, „give up and find something better to do.“ Proč byste se zajímali o okolní svět, když se můžete ztratit v harmonickém víru téhle nádhery? Atmosféra alba, zejména skladeb Digital Gerrymandering, City Hymna nebo Sul Ponticello, je prvotídní.
Tohle album je beze sporu klenot post-metalu, po všech stránkách, a rozhodně by byl hřích poslouchat to jen tak v pozadí. Sedněte si, zavřete oči a poslouchejte, jaké jsou kytarové možnosti, které vám Sacha Dunable a Dave Timnick vlévají do uší. Intronaut dost možná onu hranici geniality překlenuli a dostali se do ráje hudebních eidolonů. Vytříbené album, které ani v jednom bodě není identické, nabízí krystalově čistý prožitek. Nová laťka byla právě nastavena, se vší parádou.
