Eliška Kordulová Jak jste prožívala týden mezi prvním a druhým kolem voleb?
Výhra v prvním kole ve mně vyvolala euforický pocit, který ve mně přetrvával po celý týden. Zároveň jsem pociťovala závazek k tomu neztratit vedení v druhém kole, takže vlastně nebyl čas na nějakou nervozitu. Spíše jsem přemýšlela jak a kam ještě zajet, s kým se ještě setkat a jak ještě stále vést onu volební kampaň tak, abych i ve druhém kole zvítězila.
Byla jste určitě velmi zaneprázdněná, ovšem média vám rozhodně odpočinout nedala…
Ano, výsledek byl tak překvapivý, že se celá moje kampaň zvrhla do spousty rozhovorů s novináři, rozhovorů v rádiích a podobně, což také zabralo hodně času. Naštěstí jsem díky výpomoci mých přátel a kolegů vše stihla, jelikož za mě oběhali nejrůznější meetingy a propagovali mě u stánků v ulicích, což mi samozřejmě nesmírně pomohlo. Podle výsledku to tedy vypadá, že jsme nic nezanedbali.
To rozhodně. V této době jste se objevila mimo jiné také v televizi. Jak je možné, že jste působila tak klidným dojmem a nešla na vás vidět nervozita při setkání se známými osobnostmi televizní obrazovky?
Člověk má vždycky určité obavy. Některá veřejná vystoupení se bez nervozity neobejdou. Mě osobně nervozita pomáhá k většímu soustředění. Zkušenější partner se možná umí lépe vyjadřovat, protože je mu to prostředí už známé, mě však vrtalo hlavou jediné – hlavně ať u toho dobře vypadám a působím klidným dojem. Ať na mě není vidět, že mám i trochu strach.
Nakonec jste tedy post obhájila. Následovaly potom i nějaké oslavy? Jsme přeci jenom na Jižní Moravě, bez toho se to většinou ani neobejde.
Já jsem to původně ani slavit nechtěla. Průběh a výsledky druhého kola jsem chtěla sledovat sama. Jenže byl velký zájem o to mapovat, co dělám, všichni chtěli vědět kdy a jak volím, a tak jsem se po uvažování rozhodla novináře pozvat do Spolkového domu v Ratíškovicích, kde je vynikající technika, a pustili jsme si zde přímý přenos na velkém plátně. Jeden z novinářů přijel dokonce s tím, že chce natáčet moje velké zklamání z prohry, protože byl přesvědčen, že vyhraje pan Škromach. Přiznám se, že to mě docela nabudilo k tomu uvažovat nad tím, co kdyby měl pravdu a jak bych v takovém případě reagovala.
Jak to nakonec dopadlo?
Řekla jsem si, že ať to dopadne jakkoliv, musím být hrdá. Být v druhém kole senátních voleb je přece také výhra. První zveřejnění výsledků mě však velmi uklidnilo.
Proč jste se původně rozhodla pro kandidaturu do senátu?
Vlastně ani nevím. Možná, že jsem sama nevěřila tomu, že by to vyšlo. Když mě poprvé oslovila strana KDU-ČSL, uvažovala jsem nad tím, jak je to možné. Proč oslovili zrovna mě, když mají ve straně tolik šikovných členů. Rozhodla jsem se do toho tedy po nějakém uvažování jít, a pak už z toho nešlo vycouvat. Jak ubíhal čas, probíhaly schvalovací procesy a oni mě stále nevyměňovali, pochopila jsem, že do toho budu muset jít se vším všudy a šla jsem do toho odhodlaná vyhrát.
Jak budete zvládat obě pozice, tedy starostování obce a zasedání v senátu, zároveň?
Od začátku jsem si říkala, že tyto dvě funkce zvládají i jiní, kteří mají na starost i daleko větší města. Navíc senát není poslanecká sněmovna, která zasedá pořád. Uvidím jak to budu zvládat, ony jsou kromě samotného zasedání zapotřebí také určité přípravy. Budu si to muset rozvrhnout a věci rozdělit na důležité a nedůležité. Pro mě je důležitá práce.
Jsou už tedy naplánovaná zasedání senátu?
Zatím máme naplánované tři zhruba třídenní zasedání. Pokud by to mělo být takto, tak si momentálně troufám říct, že zvládat obě pozice půjde dobře.
Do čeho se jako senátorka chcete pustit nejdřív?
Pro mě je priorita obhajovat životní prostředí. Nevím, jak to bude s výbory, to se teprve dozvím. Už mě kontaktovala zemědělská komise, jestli bych mohla přijít na zasedání. Dali mi však vědět jeden den předem, což nešlo zařídit. Bez ohledu na to, kam se dostanu, budou však témata sucho a klimatické změny pro mě vždy zásadní.
Na závěr otázka ze spíše sociologického hlediska. Na senátorskou pozici se tento rok dostalo hodně žen, což je v porovnání s dobou před dvaceti, ba i pěti lety, novinka. Co se podle vás ve voličích změnilo? A jak to na vás zapůsobilo?
Já si myslím, že se toho moc nezměnilo v lidech, jak spíše v nás ženách. Vnitřně to jako žena pociťuji tak, že někteří muži do politiky vnáší pocity až jakési neslušnosti a unáhlenosti. Nám ženám nakonec nezbývá nic jiného, než to po nich trochu „uklidit“. Snad i to by mohl být důvod k tomu, proč více žen kandidovalo. Já osobně nemám ráda kvóty, a proto jsem nebyla ráda, když původní nastavení kandidátů mělo být muž a žena za každý obvod. Doufám, že do senátu s sebou přineseme více empatie, slušnosti a především trpělivosti naslouchat tomu druhému.
