Dominik Dubovči 
Poslední invaze na Britské ostrovy se datuje do roku 1066, kdy Anglii ovládli Normané v čele s Vilémem Dobyvatelem. O téměř 900 let později se ale scénář bojů mohl opakovat. Na Velkou Británii si dělalo nárok hitlerovské Německo, které již za sebou v červnu 1940 mělo porážku Francie. Historici se shodují, že právě období po francouzské kapitulaci bylo klíčové pro budoucnost svobodného světa. Invaze ale mohla vše změnit. Proč se nakonec neuskutečnila?
Pravdou je, že Hitler si vůbec nemyslel, že by byla invaze na Britské ostrovy nezbytná. Očekával totiž uzavření míru s Británií. Předpovídal strach britských politiků, kterého chtěl využít. Ovládnul by tak téměř celou Evropu. Zde však hrál velkou roli Winston Churchill, který se stal premiérem 10. května 1940. Jeho odhodlání bojovat proti nacismu je proslulé, vždyť již 3 dny po svém zvolení pronesl ve sněmovně známý projev „o krvi, dřině, potu a slzách.“ Kdo ví, jak by tomu bylo, kdyby byl na místo Churchilla vybrán lord Halifax, vyznavač appeasementu.
Británie se rozhodla bojovat, ale nebyla tehdy v jednoduché situaci. Od května 1940 do prosince 1941 stála osamocena proti Německu a Itálii. Spojené státy ještě do války nevstoupily, Sovětský svaz uzavřel Pakt o neútočení a ostatní státy již stály mimo hru. Německo šlo do bitvy s Británií s dvěma hlavními strategiemi – bombardování průmyslu a bombardování civilního obyvatelstva. Tento nátlak měl Británii donutit ke kapitulaci či míru. Operace Seelöwe tak byla až třetí v pořadí, věřilo se, že nebude potřebná. Právě to bylo důvodem, že když nadešel nejlepší čas pro invazi, Němci nebyli dostatečně připravení.
Právě v červnu 1940 byly ostrovy téměř bezbranné proti výsadku. Britská armáda byla unavená, neorganizovaná a nepřipravená. Němci by byli težkým soupeřem. Místo toho během dvou měsíců královské letectvo (RAF) zdvojnásobilo počet letadel, které mohly zasáhnout do Bitvy o Británii. Ta začala z německého pohledu pozdě, až 10. července. Mezitím se Britům povedl i husarský kousek u francouzského Dunkerku, odkud dokázali zachránit velké množství vojenského materiálu, a především 338 226 svých vojáků.
Kromě špatně zvolené strategie a nedokonalého načasování udělali Němci ještě jednu chybu. Neuvědomovali si, jak náročnou a komplexní operací by vylodění bylo. Mohlo jej ohrozit počasí, stejně tak nedostatek důležité techniky a počítat bylo třeba i se silným britským odporem na moři, pevnině i ve vzduchu. Němci se raději soustředili pouze na zničení vzdušných sil soupeře. I díky mnoha československým a polským letcům nakonec v tomto boji RAF obstála. Nacisté nad kanálem La Manche nikdy nezískali kontrolu a 17. září byla Operace Seelöwe odložena na neurčito. Na konci října pak dospěla ke konci i samotná letecká bitva.
Byla to první německá porážka od začátku války. Británie byla stále v ohrožení, ale nebezpečí úspěšného vylodění Němců už nikdy nebylo tak vysoké. Pomohlo tomu prolomení tajného německého kódu Enigma i napadení Sovětského svazu, kvůli čemuž Němci museli rozložit síly. Spojené království tak zůstalo nedobyté a stalo se důležitou součástí spojenecké aliance, která v květnu 1945 dokázala porazit nacisty.
