Klára Jarošová 
Jak ovlivňuje pandemie covid-19 Vaše studium?
Sára Karasová, 20 let, sportovní střelkyně a studentka University of Alaska Fairbanks, USA
Výuku máme prezenčně a zatím se nám nic nezrušilo, z čehož mám radost. Ve třídách nás nebývá moc a většinou mezi sebou máme dostatečné rozestupy. Některé předměty máme online, ale ne kvůli covidu. Roušky tady jsou povinné ve všech vnitřních prostorách, venku pokud jsou rozestupy mezi lidmi menší než 6 stop. Každý den nám také chodí mail s informacemi týkajících se covidu. Jako sportovci musíme být povinně očkovaní a před vstupem do sportovních center vždy vyplňujeme dotazník týkající se příznaků a měříme si teplotu. Na závodech jsou pro sportovce roušky nepovinné, my je ale jako reprezentanti univerzity mít musíme. Při střelbě samotné si je pak můžeme samozřejmě sundat.
Co se týče ubytování, před nástupem na koleje jsem musela odevzdat maximálně 72 hodin starý negativní test, 5 dní po příjezdu jsme se pak testovali znovu. Testy museli odevzdat všichni – očkovaní i neočkovaní, nicméně všichni ubytovaní se museli nejpozději do 31. října nechat naočkovat. Na některé studenty se vztahují třeba zdravotní nebo náboženské výjimky. Stejná pravidla platí pro zaměstnance univerzity.
Eliška Juřinová, 20 let, studentka Yonsei University, Jižní Korea
Na konci léta jsme se dozvěděli, že výuka bude probíhat tento semestr distančně, což nás překvapilo. Jet do Koreji a ubytovat se na škole sice můžeme, ale všechny hodiny probíhají online. Stejně tak i veškeré mimoškolní aktivity. Prozatím jsem tedy pořád v Česku a studuji distančně. Výuku máme přes Zoom a portál Learn Us, kam nám učitelé vkládají úkoly, záznamy z hodin atd. Kvůli časovému posunu mezi Českem a Koreou mi výuka začíná v jednu, ve dvě nebo i ve čtyři ráno, což sice rozhodně není ideální, ale z finančního hlediska je pro mě mnohem výhodnější účastnit se hodin z domova.
Příští semestr už by měl být prezenčně, na což se těším. Být v prvním ročníku na zahraniční univerzitě, o jejímž chodu stejně jako o vysokoškolském životě obecně nic nevíte, je strašné. Neznáme učitele ani spolužáky a zároveň nemáme možnost se s nimi seznámit. Stejně tak netušíme, na koho se obrátit, pokud máme nějaký problém. Učitelé ve škole jsou, přestože učí online, takže studenti, kteří jsou na místě, mají alespoň možnost za nimi zajít a osobně se na něčem domluvit. V tomto směru mají oproti distančním studentům určitě výhodu.
Je zajímavé, že Korea má své vlastní očkování a to „naše“ neuznává, takže po příjezdu budu muset do karantény a následně se několikrát testovat, i když očkovaná jsem. Korejské očkování má navíc úplné minimum lidí a my, zahraniční studenti, tu vakcínu nedostaneme.
František Tomis, 25 let, student programu Erasmus na Szkołe Filmowe im. Krzysztofa Kieślowskiego, Uniwersytet Śląski w Katowicach, Polsko
Jsem rád, že jsem mohl vůbec do zahraničí vycestovat, protože loni se mi to kvůli špatné covidové situaci nepodařilo. Jistá omezení tady samozřejmě máme. V první řadě je nutné, aby byli všichni studenti očkovaní, takže ve třídě nikdo neočkovaný není. Snažíme se nosit roušky, i když se to moc nekontroluje. Za tu dobu, co tady jsem, jsem kontrolu zažil dvakrát. V rámci výuky je nás asi 30 v jedné místnosti. Opatření sice nejsou dodržována tak striktně, ale aspoň se můžeme naplno věnovat tomu, proč jsme na Erasmus vyjeli a praxi, kterou tady máme. Obecně jsou ve všech vnitřních prostorách vyžadovány jen roušky, ne respirátory. Na sdíleném ubytování nikdo nic ohledně covidu neřešil a neřeší, očkování ani testy po nás nechtějí.
Barbora Pokorná, 20 let, tenistka a studentka University of Iowa, USA
Nevím, kolik nakažených v Iowě momentálně je, ale covid tady skoro nikdo neřeší, takže bych málem ani nevěděla, že existuje. Nikdo na ulicích nenosí roušky, v obchodech je to dobrovolné. Školní autobus a škola jsou jedinými místy, kde po nás roušky vyžadují. V některých předmětech si můžeme vybrat mezi prezenčním studiem s rouškou a online výukou přes Zoom. Některé přednášky probíhají online pořád, ne kvůli covidu.
Oproti loňskému roku, kdy veškerá výuka probíhala distančně, a kdy podle kamarádky z vyššího ročníku studenti nemohli chodit ani do tzv. „dining halls“ (jídelen) a pohybovat se na kolejích bez roušek, mám pocit, že mé studium covid ve výsledku vůbec neovlivňuje.
Studenti jsou ze všech stran pobízeni k očkování proti covidu. Funguje to tady výborně, a když se necháte očkovat, dostanete 10 dolarů a nějaký poukaz.
Co se týče tenisu, ve kterém školu reprezentuji, netestujeme se pravidelně, ale jen pokud máme příznaky. Zápasy i turnaje hrajeme normálně. Zrovna příští týden letíme do Las Vegas a nepotřebujeme k tomu ani negativní test.
Kateřina Špánková, 24 let, studentka programu Erasmus na Univerzitě v Mariboru, Slovinsko
Všude ve škole musíme mít roušky, výuka nám ale zatím probíhá normálně prezenčně, i když každá fakulta to má jinak. Někteří mají vše online, jiným se zase třeba změnila náplň a ukončení předmětů. U nás je výuka zkrácená na polovinu, takže místo původních 10 hodin máme jen 5 a do školy tak chodím pouze jednou týdně. Učitelé z toho nejsou nadšení, protože tím pádem nestíháme probírat všechno učivo, které bychom měli. Od příštího týdne budeme moci mít školu online, protože začíná přibývat nakažených covidem. Studenti, kteří budou v karanténě, nemocní nebo budou mít příznaky, můžou zůstat doma, domluvit se s učiteli a připojit se z domova. My, kteří na hodiny docházíme, se musíme každý den prokazovat potvrzením o očkování, testu nebo prodělané nemoci. Škola nám samotesty poskytuje zdarma a je zároveň jediným místem, kde nemusíme mít „oficiální“ testy s certifikátem. Na soukromých kolejích, na kterých bydlím spolu s ostatními studenty z Erasmu, jsme nic předkládat nemuseli.
