Jana Matějíčková 
Na Bílou sobotu končí čtyřicetidenní půst. Lidé dříve po tyto postní dny nejedli těžká a mastná jídla a nepili alkohol. Velikonoce pak jsou odměnou, při které se jí hodně hutných pokrmů obsahující mouku, máslo, vejce a další těžší suroviny. Na zelený čtvrtek lidé jedli zelené pokrmy, hlavně hodně špenátu a všeho, co rostlo doma na zahradě. V pátek nebijí zvony na kostele a v sobotu přišel na řadu úklid celé domácnosti. Vymetaly se pavučiny po zimě a umývala se okna, aby si všichni mohli vychutnat přicházející jaro. Po Božím hodu Velikonočním pak přichází Velikonoční pondělí.
Dnes jsou typická kuřátka, zajíčci a vajíčka. Peče se beránek, vaří se a barví vajíčka. Jak se však jedlo dříve, mnoho lidí ani netuší. Proč je tedy symbolem právě beránek a proč se peče z těsta?
Na Škaredou středu se podávalo jídlo, které záměrně vypadalo „škaredě.“ Podávaly se trhance na všechny způsoby - z bramboráků, palačinkových těst a placek všeho druhu, ať už na slaný nebo sladký způsob. Lidé se nesměli „škaredit“, aby nebyli škaredí na ostatní po všechny středy v celém roce a taky vymetali komíny. Popeleční středa je den, kdy Jidáš zradil Ježíše Krista.
Kočičí tanec i šumajstr
Na Zelený čtvrtek se jedlo co nejvíce zelených pokrmů, hlavně čerstvé kopřivy ze zahrady, které čistí a odvodňují tělo. V moderním jazyce bychom mohli tento den nazývat jako detoxikační. Na jídelníčku nechyběly ani luštěniny a veškerá jarní zelenina, ze které se mohly připravovat polévky a jiné pokrmy. Zelenou a výraznou bylinkou je také petržel, která se konzumovala například s jarní polévkou. Typickým jídlem pak byl „šumajstr“, který se připravoval z fazolí, krup, česneku, majoránky a smažené cibule. Toto jídlo mělo více podob, v některých krajích se jídával „kočičí tanec“, ve kterém se fazole vyměnila za čočku. Řadíme sem také „pučálku“, což je vyklíčený a na másle smažený hrách, někdy se podává i na sladko. V každém kraji byste ale našli luštěninový pokrm, který je typický pro Zelený čtvrtek.
Velký pátek byl ve znamení půstu. Minimálně se nejedlo maso, u křesťanů se v podstatě nesmělo jíst maso žádný pátek. Proto, když přijdete v pátek do restaurace, mají mnohá zařízení sladká jídla, je to pozůstatek z bezmasých pátků. Na Velký pátek se pekly ryby, chudší domácnosti pekly alespoň ryby vytvarované z bramborového těsta. Dělaly se také husté polévky, tzv. hrstkové, tedy co dům dal. Mohly to být luštěniny, zelenina, brambory nebo třeba zelí. Vařila se i již zmíněná sladká jídla, často kynuté knedlíky s ovocem a tvarohem nebo strouhankou.
Pečený Jidáš
O Bílé sobotě se lidé dojídali vším, co v předchozích dnech a čtyřicetidenním půstu vynechali. Typická je velikonoční nádivka a konečně, co všichni dobře známe, mazanec. Podle kraje se sladil sladkou smetanou, plnil tvarohem anebo máčel ve víně. Někde se místo mazance pekly Jidáše, které mu byly podobné, jenom přelité medem a posypané mandlemi. Jinde to byli ptáčci, kteří se pekli taktéž z kynutého těsta a zdobili sušenými rozinkami.
Boží hod Velikonoční je a byl slavnostní den. Stůl se prostíral svátečně, podával se masový vývar a peklo se hodně buchet a mazanců. A nedělaly se jenom sladká jídla, ale i hodně masa - telecí, jehněčí a kůzlečí. Hlavním masem byl však pečený beránek, který je symbolem oběti a nevinnosti. Méně majetné rodiny pekly sladkého beránka z těsta. To je jedno z mála jídel, které se dochovaly dodnes.
Vejce byly stěžejní surovinou na Velikonočního pondělí. Považují se za symbol nového života. Připravovaly se nadívaná, smažená nebo třeba v nádivce. Koledníci dostávali vejce za odměnu, buď v podobě vyfouklých kraslic, vařená nebo různě barevná. Dnes se barví potravinářskými barvivy, v dřívějších dobách se barvilo červenou řepou, slupkami z cibule, červeným zelím, obilím nebo lipovým květem a kopřivami.
