Daniel Fekets 
Úspěchy celé kariéry Milana Baroše jsou vyjmenovány v předchozím odstavci, ale pojďme se na jeho fotbalový život zaměřit více. S fotbalem začal v malé vesničce poblíž Rožnova pod Radhoštěm. V rodných Viganticích okusil fotbalovou přípravku a žákovské kategorie. Už v brzkém fotbalovém věku byl nadstandardní mezi svými vrstevníky. Nebylo tak divu, že ve svých deseti letech začal nastupovat za žákovské kategorie Rožnova pod Radhoštěm. O dva roky později už zamířil do Baníku. Mládežničtí trenéři ihned poznali jeho dovednosti a nebylo tak velkým překvapením, že už v sedmnácti letech okusil českou nejvyšší soutěž. Velké naděje do talentovaného útočníka vkládal tehdejší majitel ostravského klubu Alois Hadamczik. Mimochodem také velmi úspěšný hokejový trenér, jenž získal řadu medailí na klubové a reprezentační úrovni. Baroš tři roky nastupoval za áčko Baníku Ostrava, ve kterém ještě v náctiletém věku nastřílel 22 gólů v 76 zápasech. Z rychlonohého mladíka se stalo horké zboží na přestupovém trhu. Všem bylo jasné, že v Ostravě začíná velká kariéra skvělého fotbalisty.
V létě 2001 byl Baroš prodán za 189 milionů korun do slavného Liverpoolu. Jednalo se o rekordní přestup v historii Baníku Ostrava a zároveň jeden z největších transferů v historii českého fotbalového trhu. Kvůli problémům s pracovním povolením v ostravském Baníku ještě půl roku zůstal. V zimě se však už vydal na britské ostrovy.
Barošovy začátky v jednom z nejslavnějších světových klubů byly postupné. V sezoně 2001/2002 za áčko Reds debutoval na barcelonském Nou Campu v Lize mistrů. Až v sezoně následující dostal tolik potřebný prostor. Do základní sestavy poprvé nakoukl v září 2002. Čerstvý vítěz Mistrovství Evropy do 21 let vsítil ve svém prvním utkání proti Boltonu dva góly a trenéru Gérardu Houllierovi se za šanci odvděčil s noblesou. Jeho dokonalá premiéra jej usadila v základní sestavě a v sezoně 2002/2003 si rodák z Vigantic připsal v liverpoolském dresu několik dalších startů.
Vrchol kariéry nastal po snovém EURU
Bylo by hříchem, kdyby tehdejší reprezentační trenér Karel Brückner tohoto útočníka nevyužíval v reprezentaci. Barošův um byl světu naplno ukázán o rok později. Na evropském šampionátu v Portugalsku česká reprezentace bavila fotbalem. Hvězdná jména, jakými jsou Petr Čech, Marek Jankulovski, Tomáš Ujfaluši, Vladimír Šmicer, Karel Poborský, Tomáš Rosický, Pavel Nedvěd nebo Jan Koller, nadchla Evropu. Mnozí experti se dodnes shodují, že právě český tým předváděl na tomto Euru nejhezčí fotbal, a proto semifinálová prohra s Řeckem, které vynikalo defenzivním pojetím hry, zůstává v nežádoucí paměti mnoha fanoušků dodnes. Ze všech českých hvězd však na tomto turnaji zazářil nejvíc Milan Baroš. Dlouhovlasý rychlonohý expres splnil svou úlohu na jedničku. Baroš si připsal pět gólů v pěti zápasech, což znamenalo, že si vystřílel korunu krále střelců tohoto šampionátu. Kluk z Vigantic se během jednoho měsíce stal idolem nemalého počtu žen a mnohé fotbalové fanoušky inspiroval svým účesem. Baroš byl prostě fenomén.
Léta 2004 a 2005 byly pro tehdy čtyřiadvacetiletého útočníka brilantní. Před Mistrovstvím Evropy navíc mohlo velkého ostravského patriota těšit, že právě Baník vybojoval na jaře tohoto roku mistrovský titul. O rok později vystoupal na vrchol sám Baroš. Po boku dalšího liverpoolského legionáře Vladimíra Šmicera zvedl nad hlavu trofej pro vítěze Ligy mistrů, nejcennější pohár na klubové úrovni.
Po triumfu v Lize mistrů přestoupil do Aston Villy. Hned o dva roky později zase do Lyonu, který jej v roce 2008 půjčil do Portsmouthu. Milan Baroš měl být ve svém nejlepším fotbalovém věku, jenže už nestřílel tolik branek. Působení v Lyonu nebylo Barošovou nejlepší vizitkou. Světem prosákly jeho skandály, z nichž zřejmě největší se týkal překročení povolené rychlosti mezi Ženevou a Lyonem. Baroš se po dálnici ve svém Ferrari proháněl rychlostí 271 kilometrů za hodinu, takže právem byl zbaven svého řidičského průkazu.
Milan Baroš byl tehdy snadným soustem pro český bulvár, nejeden deník si na něm rád smlsnul. V očích některých fanoušků se kdysi tak zbožňovaný fotbalista stal najednou psancem.
Zpět k fotbalu. V roce 2008 se stal Milan Baroš novou posilou Galatasaraye. V Turecku dost možná prožil své nejlepší okamžiky kariéry. V tamním klubu nastřílel 48 branek v 93 utkáních a několikrát se stal nejlepším kanonýrem Süper Lig. Baroš si zpětně své působení v Turecku nadmírně pochvaloval, v Istanbulu byl totiž za boha. I v současnosti je Milan Baroš v zemi půlměsíce zbožňován. Pro turecké obyvatele je nejslavnějším Čechem.
Návrat do české ligy, mateřský Baník byl Barošovou jasnou volbou
Psal se rok 2013 a Barošovo působení v Galatasarayi bylo minulostí. „Bary“ se po dvanácti letech vrátil do Baníku Ostrava. Slezský klub se tehdy topil ve finančních problémech. Slavný odchovanec se při návratu vzdal platu a zároveň Baníku věnoval peněžní dar. Udržení Ostravy mezi elitou i s Barošem v sestavě se povedlo, zkušený útočník si tak ještě na rok odskočil do Turecka.
Milana Baroše stále častěji začala limitovat zranění, gólů už nestřílel tolik, ovšem pro svá mužstva byl neustále platný. V sezoně 2014/2015 se podruhé vrátil do Baníku, ale odehrál pouhých jedenáct zápasů. Ostravský tým si mezitím prožil klinickou smrt. Existence Baníku byla zachráněna téměř za pět minut dvanáct, jelikož město Ostrava odkoupilo slavný stadion Bazaly, a alespoň z části tak uvolnilo nepěknou finanční situaci klubu. Baroš ve svém milovaném celku chtěl kariéru ukončit, jenže jeho spory s tehdejším majitelem Petrem Šafarčíkem jej donutily z Baníku odejít. Majitel Šafarčík Baník potopil nejen odchodem legendárního Baroše, ale také sestupem z první ligy, který přišel o rok později.
Valašský rodák si svou bohatou kariéru chtěl ještě prodloužit. Dvě následující sezony válel na severu Čech. Rok za Mladou Boleslav a následně za Slovan Liberec. Baník se však z krize oklepal. Petr Šafarčík klub prodal ambicióznímu Václavu Brabcovi, jenž se s Barošem domluvil na další spolupráci hned po baníkovském návratu do ligy.
V létě 2017 se Milan Baroš znovu objevil v Baníku, přestože už chtěl s fotbalem skončit. Vrátil se však jako král. Hned při své obnovené premiéře vsítil gól Zbrojovce Brno a následným oslavným gestem dal najevo, jak moc ho těší, že hraje zase za Baník. Baroš se nechal přemluvit tehdejším trenérem Kučerou a také ostravskými příznivci, pro které je klubovou legendou. Útočník s číslem 27 původně plánoval, že po sezoně svou kariéru ukončí. Baníku byl však natolik platný, že nic nebránilo tomu, aby svůj fotbalový důchod ještě odložil.
Po svém třetím návratu kroutí „Bary“ v Ostravě už třetí sezonu. V říjnu oslavil osmatřicet let a vše nasvědčuje tomu, že tato sezona pro něj bude opravdu tou poslední. Od minulého ročníku jej zranění limitují stále více, ale vigantický zarputilec to zkouší dál a dál. Ze základní sestavy na evropském šampionátu v roce 2004 už vrcholově hraje jen Milan Baroš. Muž, jenž ve své kariéře zažil nespočet zranění, avšak jeho láska k fotbalu a mateřskému celku stále trvá. Je zároveň obdivuhodné, jakým způsobem v posledních letech totálně změnil svůj styl hry. Z kdysi rychlého útočníka, který vzal míč, utekl a dal gól, se stal hráč, který rád podrží balón, přesně přihraje a disponuje fantastickým krytím míče. Navíc branky stále střílí. Sám Baroš s oblibou říká, že fotbal je jako jízda na kole, ta se totiž nezapomíná.
Jelikož ve světě vypukla koronavirová pandemie, tak nad Barošovou rozlučkou visí otazníky. Tak strašně rád by si přál odehrát svůj poslední zápas před zaplněným vítkovickým stadionem, kde Baník hraje domácí klání. A i kdyby tato představa v důsledku šíření viru nakonec nevyšla, tak přesto své, do současné chvíle poslední utkání před zaplněným stadionem, už odehrál. V posledním podzimním kole této sezony zasáhl na závěrečných deset minut do utkání proti Spartě. Podal, jak je jeho zvykem, nadstandardní výkon. Proto jej po zápase fanoušci odměnili hlasitým skandováním jeho jména. Zcela pochopitelným, protože tento pán fotbalista si to zaslouží jako málokdo jiný.
