Adéla Fričová Obtloustlého "dědulu" s červeným kabátem můžeme vidět všude, ve výkladních skříních obchodů, na balkonech, v zahradách, ve vánočních filmech i v reklamách. Máme ho na očích od října po celou zimu. Už nám ani nepřijde divné to, že nám postava Santy vlastně ani nic moc neříká, jak nám ho každoročně televize a obchody nutí.
Nikdo nám přeci jako dětem nevyprávěl o tom, že se nám do domu spustí komínem "zarostlý chlápek", který vypadá, jako by se živil jen jídlem z fast foodů. V pytli na zádech donese dárky, sní, na co přijde, znovu se vyšplhá komínem (což by bylo hodné Spidermana), nasedne na saně a jeho létající sobi ho odnesou k ostatním dětem po celé zeměkouli a potom domů na severní pól.
Nám rodiče vyprávěli o Ježíškovi, který nám tiše, do zavřeného pokoje nanosí dárky. Ježíška ale nesmí nikdo vidět, jinak by se vystrašil a utekl by. Ježíšek přichází důstojně, oknem nebo dveřmi, nemusíte mu chystat sušenky a mléko ve strachu, že jinak vás vyjí nebo vám žádné dárky nenechá. Když vše co pro vás měl, vyloží pod stromeček, ještě než odejde, zazvoní zvonečkem na rozloučenou a zmizí.
Největší nevýhodou našeho Ježíška, a současně i jeho největším kladem, je, že nikdo přesně neví, jak doopravdy vypadá. Ne všichni si ho totiž představují jako Jezulátko v jesličkách - pro někoho má třeba podobu starého, moudrého pána. Na jednu stranu je to pro Ježíška velká nevýhoda, protože v dnešním světě založeném na reklamě se velmi neuplatní. Na stranu druhou, tím, že může mít tisíce různých podob, si každý může svého ideálního Ježíška vysnít sám - a díky tomu nám je o hodně bližší.
A ještě jednu obrovskou výhodu oproti Santovi Ježíšek má: je vzácný. Přichází jen jednou do roka, zatímco Santa Claus se svými saněmi na nás odevšad zírá už od podzimu. To Ježíšek tiše přijde, ani nevíme jak, a než si uvědomíme, že ho máme doma, už je dávno pryč. A že jste ho minulý rok zase neviděli? Nevadí. Snad budete mít letos víc štěstí.
