Dominik Boček 
Jsou momenty, kdy si člověk říká, jestli je tento svět vůbec skutečný. Pro tyto myšlenky ani nemusíme chodit na nejúspěšnější špehovací nástroj země mevídka Pú, stačí se podívat do východní poloviny toho malého bývalého sovětského satelitu... Tak moment! WSJ měl na mysli ČR, když psal o bývalém sovětském satelitu. Nikdo neřekl, že Slovensko je taky bývalý sovětský satelit (sice SSSR už přes 30 let neexistuje, ale nedá se říct, že by tu byl nějaký podstatný rozdíl).
Slováci rozhodují o své budoucí hlavě státu a možném přeorientování politického směřování a do druhého kola poslali vzájemné názorové protipóly (nečekaně). Jedna stará dobrá poučka říká, že není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Tedy okřídlené věty, že ten či onen bude prezidentem, premiérem, ministrem, starostou, nevím, čím vším dalším pro všechny v podstatě nedává smysl. Člověk se všem nezavděčí a politik už teprv ne, ale může se pokusit zavděčit co nejširší skupině obyvatel. Záleží, který názor převládá, a rozhodně se nedá říct, že převažující názor je vždy ten nejlepší, ale jak se říká: hlas lidu, směr... teda vlastně hlas boží. Jaký názor převládá na Slovensku? Těžko říct.
První kolo byla jedna velká estráda. Spíše než volbu nejvyššího ústavního činitele to připomínalo podivnou snovou surreality show. Podivné vize, po nichž si ráno marně vzpomínáte, co jste vlastně měli k večeři. Zvláštní sestava lidí, mezi nimiž figuroval (a vlastně stále figuruje) Ficův vrchní podržtaška, dále člověk, který spojil svou nenávist dopravního značení a divadla SEMAFOR, levná slovenská kopie nejmenovaného malíře pohlednic (vsadil bych se, že muži s výrazným knírkem musí být postrachem všech uměleckých škol, takže raději dostávají přednostní přijetí), pak symbol uvědomění a veškeré frustrace, pocitu zoufalství a marnosti z toho, že žádné naše počínání nemá smysl, a proto skrytě vzývá provaz v názvu vlastní strany, potom člověk, který dokazuje, že titul doktora práv je vám při rapování celkem k ničemu, pak nějaký Ivan a pár dalších.
Asi není pochyb o tom, že Štefan, hlavní vedoucí, chodí s naší vedoucí, která je příšera, scházejí se, líbají se u totemu za šera. Pardon, nemohl jsem si odpustit kulturní vložku. Ale proslýchá se, že Harabinovy fanynky si po večerech smutně pobrukovaly: proč jsem se nenarodila o pár let dřív, dneska bych krásně chodila se Štefanem, co říká si Steve...
První kolo spolu s předvolebními debatami ukázalo několik věcí. Jednak vyvolalo oprávněné zděšení, co se to do háje děje, že je na Slovensku takový blázinec, jednak (asi nechtíc) poskytlo výbornou zábavu na několik večerů a zejména ukázalo, že na Slovensku není nic nemožné. Když mohl Harabin postavit svůj hlavní stan v hospodě (U Tří bernardýnů teče pivo proudem), jsem si jist, že se v Česku najde někdo, kdo tento geniální 500 IQ byznys plán brzo okopíruje. Nicméně to hlavní, co vyšlo najevo, je spousta lidí, kterým se Ficův režim nelíbí a ještě nad svou vlastní nezlomili hůl. Volba Ivana Korčoka jim dává naději, že budou mít nějaké zastání a že zde bude osoba, která se bude stavět na odpor Ficovým rozmarům.
A teď je čas malovat čerta na zeď a sýčkovat. Ficův pád a následná prohra ve volbách roku 2020 (taky vám to přijde tak strašně dávno?) vyvolala pocit, že nad Tatrou se blýská na lepší časy. V odborných akademických kruzích se používá všeobecně známý pojem Cimrmanova frustrační kompozice obsahující dvě fáze: fázi očekávání a fázi zklamání, což perfektně vystihuje případ Igora Matoviče. Když už je však hodně zle, můžeme první fázi směle vynechat a přejít rovnou k fázi druhé, aniž bychom byli o kýžené zklamání ochuzeni. Naopak tím můžeme v některých případech zvýšit efektivitu. Co když bude Korčok podobný případ? Nehledě na to, že prezident je v podstatě ceremoniální figurka a ve standartní parlamentní republice má na chod státu minimální vliv. Kdyby Slovensko bylo polo-, nebo dokonce prezidentskou republikou, byla by role prezidenta o něco větší a Korčok by měl lepší páky na brzdění Ficova řádění.
Pokud by vyhrál pan Podržtaška, vyhasla by poslední naděje a hraničních přechodech se budou tvořit kolony. Pokud vyhraje Korčok, bude to pro Fica vyrovný prst a možná, že dostane pár klacků pod nohy, ale zabrání mu to v něčem? Korčok jako prezident Slovensko nespasí. Možná se bude na Slovensko v Evropě pohlížet jinak... Ne, nebude. Všem v Evropské unii (snad s výjimkou Maďarska) podle všeho Fico leží v žaludku natolik, že by tu pachuť nejspíš nepřebilo ani případné Korčokovo vítězství. Možná, že se nepatrně navenek zleší vztahy se Slovenskem, protože by těmito volbami naši východní bratři a sestry atd. vyslali světu jasný sig... (asi jsem byl příliš dlouho vystaven ultrafialovému záření, tohle slovní spojení je už tak nehorázně zprofanované, že pracovníci jakékoliv telekomunikační firmy už musí mít z těchto slov alergickou reakci). Zkrátka by dali Slováci najevo, že není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.
Vyhlídky nejisté, ale je tu alespoň jedna útěcha. Třeba nám Štefan Harabin zase někdy politicky zarapuje.
