Eliška Ropková 
Britský dokument Exhibition on Screen: Klimt & The Kiss byl natočen v roce 2023, světovou premiéru si odbyl v říjnu téhož roku a v českých kinech se poprvé objevil 8. ledna 2024. 4. března ho promítl také Filmový klub Telegraph v Olomouci. Režisérkou dokumentu je Ale Ray, která má na svém kontě již několik filmů zabývajících se dějinami umění. Je zároveň režisérkou, scénáristkou a producentkou. Kromě filmařské kariéry se věnuje i té spisovatelské, věnuje se literatuře faktu, působí jako sloupkařka a její cestovatelské články vycházejí v denících jako The Guardian, The Sunday Telegraph a dalších.
Klimt & Polibek má být jakýmsi zmapováním Klimtovy celoživotní tvorby a okolností, které ji provázely. Prostřednictvím detailního rozebrání malířova soukromého života a života, který probouzel na plátnech, se dokument snaží odpovědět na několik otázek: Kdo byl vlastně Gustav Klimt? Co leží za tajemností a smyslností tohoto obrazu? A hlavně, proč je Polibek mezi lidmi tak oblíbený?
Navzdory tomu, že dokument nese název Klimt & Polibek, věnuje autorka pozornost Klimtovým dalším dílům, zejména pak těm, které předcházely Polibku, a ve kterých lze pozorovat jisté vlivy, které se později projevují v jeho mistrovském díle. Ray nechává k tématu promlouvat řadu odborníků, každého s poněkud odlišným pohledem na věc a zabývajících se různými aspekty této problematiky. Divákovi to tak dává prostor vytvořit si svůj vlastní obrázek o tom, kdo vlastně byl Gustav Klimt a jak lze vnímat jeho tvorbu.
Nelze tak zcela říct, že by dokument podal jednu konkrétní odpověď na otázku, proč je Polibek jedním z nejznámějších a nejreprodukovanějších obrazů na světě, ale nabízí pestrou mozaiku toho, proč by to tak mohlo být, a nechá diváka najít si tu možnost, se kterou se on sám nejvíce ztotožňuje. Nicméně tím, jak na obraz nahlíží, objevuje mnoho nových detailů, kterých si divák na první pohled nevšimne. Jde například o to, že objímající se milenci stojí na samotném okraji propasti nebo že tělo muže je pokryté pravoúhlými ornamenty převážně v černé a šedé, zatímco ty na dívčině těle jsou spíše okrouhlé a barevně pestré.
Dokument toto zmiňuje účelově, a to proto, že Klimt byl jako umělec i jako člověk poznamenán svým kladným vztahem k ženám a zároveň tvořil v období, se kterým se pojí počátky ženské emancipace. Klimt tak znázorňoval ženy smyslné a krásné a zároveň nebezpečné a zákeřné, tak jak tehdejší společnost vnímala ty, které chtěly bojovat za rovná práva. Dokladem jakéhosi strachu z ženské síly je mimo jiné jeho Judita. Kromě toho byl ovlivněn zlatými byzantskými mozaikami, samotným ženským tělem, impresionismem a japonským uměním.
Snímek poskytuje pestrou mozaiku názorů a úhlů pohledů na Klimtovu tvorbu a jeho samotného, nicméně vzhledem k velikosti jeho díla lze pouze těžko obsáhnout veškeré jeho roviny v rámci devadesáti minut dokumentu. Dá se ovšem říci, že Ray odvedla velmi dobrou práci ve snaze přiblížit co nejlépe příběh Polibku a zároveň se jí to povedlo stylem, aby člověk nemusel být velkým znalcem umění a stále si po zhlédnutí dokumentu mohl sám pro sebe reflektovat, proč že je vlastně ten Polibek tak slavný.
