Zuzana Langrová Koncert, na který zavítalo více než sto lidí rozličného věku i pohlaví, zahájil Záviš svou oblíbenou písní Zakázka ze žižkaperku. Od zaznění prvních tónů v Ponorce vládla uvolněná veselá nálada doprovázená smíchem publika. Po zhruba patnáctiminutové přestávce následoval křest Závišova devátého alba s příznačným názvem Závišova devátá, což jak všechny ujistil, nemá nic společného s Beethovenem. Nové CD pokřtil jeho přítel „Šakal“, jak jinak než Závišovým favorizovaným pivem. Záviš pronesl krátkou řeč, kterou zakončil větou „Tak doufám, že si to, vy ku*vy, aspoň koupíte, když jsem sem jel takovou dálku“, což na fanoušky zvyklé na jeho hrubé vyjadřování zřejmě zapůsobilo a několik z nich si šlo pro cd s „Mistrovým“ věnováním. Po křtu následovalo několik krátkých básní, které naplnili Ponorku bouřlivým smíchem. V těsném sledu za nimi Záviš zazpíval dalších devět hitů ze svého repertoáru. Při prvním z nich se začalo dokonce tančit. Píseň V Prostějově v jednom domě zvedla nadšené Závišovi příznivce za židlí a prostor, do té doby sloužící k přesunu piva od pípy k žíznivým krkům, se proměnil v taneční parket. Jedna ze strun zběsilé tempo druhé poloviny Závišova vystoupení nevydržela. „Jednou jsem odehrál koncert i se dvěma strunama“ prohlásil během výměny. Fanoušky, kteří této chvilky využili, aby požádali o zahrání písně na přání, odbyl Záviš slovy „Já nejsem žádnej jukebox“ a píseň nezahrál. Koncert zakončil všeobecně oblíbenou písní Já na vojnu nepudu a celá Ponorka zpívala refrén společně s ním. Po bouřlivých ovacích se publikum hlasitě dožadovalo přídavku, ale Záviš nekompromisně sbalil kytaru a odešel k baru. Koncertem nadšeni a alkoholem posíleni, zpívali si lidé části Závišových písní ještě dlouho poté.
Folkově-poetický směr Pornofolk se často vyznačuje vulgárními a obscénimi texty, které Záviš ve své tvorbě používá v hojném množství. Jeho hlavním cílem však není publikum pobouřit, ale pobavit. Závišova tvorba je typická svou expresivitou a jadrným vyjadřováním, kterým na svých koncertech baví stovky fanoušků. Jeho texty mají autobiografické prvky. V písních Znojemské vlakové nádraží a Červený most zpívá o svém rodném městě, v písni Já na vojnu nepudu ztělesnil postavu svého otce – vojáka z povolání. Netají se svými sympatiemi k alkoholu, což se v jeho textech také projevuje.
Se zevnějškem si Záviš hlavu neláme, svým typicky bohémským vzhledem připomíná spíše bezdomovce, než „celebritu“. Nezasvěcený člověk by si na první pohled určitě nemyslel, že má za sebou tento dlouhovlasý „děda“ pěknou řádku úspěchů. Záviš doposud vydal devět alb. Prvních šest vyšlo vlastním nákladem, poslední v brněnském vydavatelství FT Records. Kromě toho má na kontě také šest knih, prvních pět obsahuje krátké básně, poslední je zpěvník s texty písní. V roce 2005 Záviš vystoupil v České televizi v rámci benefičního koncertu pro konto Paraple. O rok později se stal hlavním motivem filmu Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918-1992) známého českého dokumentaristy Karla Vachka. S každým rokem se Záviš posunuje výše v anketě Český slavík. V loňském roce obsadil 76. místo a nechal tak za sebou například známého operního pěvce Štefana Margitu nebo nadějného rappera Xindla X. Okruh fanoušků Milana Smrčky se neustále rozšiřuje, mezi jeho příznivce patří i Karel Gott, který říká: „Záviš je fantastický recesní písničkář, a i když jsou jeho texty dost tvrdé, velice mě pobaví“
