Lucie Sigmundova O efektivitě si však cestující mohou nechat zdát. Klasické zpoždění většiny vlaků po první, stěží očekávatelné sněhové nadílce letos zahrnovalo prostoje od patnácti minut až po úplné zrušení spojů.
Problémem Českých drah je totiž zanedbaný vozový park, jehož průměrné stáří se odhaduje na 26 let. „Máme 50 let staré lokomotivy, to, že jezdí, je zázrak“, řekl pro rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny Petr Žaluda, generální ředitel drah. Uvedl, že kvůli nedostatku peněz prý dráhy údržbu dosud „flikovaly, jak se dalo“. Konstatování této skutečnosti od samotného vedení zní skutečně povzbudivě a v čím dál nespokojenějších pasažérech, jistě vyvolá sympatie.
Cestující se může ptát, jak budou ČD provádět údržbu v příštím roce, když doposud s 500 milionovou dotací se zmohly pouze na „flikování“.
Flikování, jehož výsledky jsou pravidelné zpoždění, které společnosti vynesly nechvalný název: ČD – Čekejte dlouho.
Flikování údržby souprav, které vypadají, jako by se měly rozpadnout za jízdy.
Flikování, díky němuž můžou pasažéři cestovat v zevnitř omrzlých vagónech.
Optimistické výhledy do dalších let, počítající s většími tržbami, se tak jeví spíše k smíchu. Obzvláště za nové situace, kdy se do jedoucích rychlíků a expresních spojů prakticky nedá nastoupit. Při tvorbě nových jízdních řádů byly ignorovány některé železniční uzly a cestující si tak budou muset vlaky nadjíždět, aby se pak ve stejném směru vrátili a pokračovali dál, nebo se smíří s tím, že do nich prostě nenastoupí.
I když v tom možná spočívá závratný ekonomický plán ČD. Za nadjíždění expresních spojů a rychlíků osobními vlaky si veřejnost řádně připlatí.
