Jana Zbořilová 
Podle Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) stoupá účast mladých lidí ve folklorních souborech a současně i zájem o řemesla, která byla ještě donedávna považována za „zapomenutá“. Zpráva zveřejněná v roce 2023 v jejich Zpravodaji ukazuje, že k tradiční kultuře se obrací i lidé, kteří v ní dříve neměli žádné rodinné zázemí – místo toho je přitahuje možnost „zakotvení“, smysluplné komunity a návratu ke konkrétním dovednostem.
Odborníci, jako je etnolog Daniel Drápala z Masarykovy univerzity, tvrdí, že zvýšený zájem mladých lidí o folklor je součástí širšího kulturního trendu, který se týká návratu k lokálním zdrojům – ať už jde o potraviny, řemesla, módu nebo kulturní projevy. Ve svých výzkumech Drápala upozorňuje mimo jiné i na to, že právě digitální prostředí posiluje touhu po autentičnosti, kterou mnozí nacházejí v tradičních formách kultury. Fenomén folkloru v digitální době tak podle něj nespočívá v návratu do minulosti, ale v hledání nové rovnováhy mezi tradicí a současností.
Kroje, které mluví jinak
Na Instagramu už dávno nejsou jen módní outfity z fast fashion řetězců. Vedle nich se stále častěji objevují kroje, výšivky, modrotisk nebo fotografie tradičních produktů. Mladí lidé rádi sdílejí fotky v krojích z různých regionů. Ale nejde jen o vizuální estetiku – komentáře často odkazují na rodinné příběhy, regionální hrdost nebo snahu znovu se naučit techniku, kterou ovládaly prababičky.
Podle výzkumu Tradiční výroba a řemesla v ČR (2022) považuje více než 60 % mladých respondentů (18–30 let) tradiční řemesla za „kulturně hodnotná“ a přibližně třetina je označuje za „inspirativní pro současný design“. Není divu, že značky jako Zorya, Vasky nebo Modrotisk Danzinger staví právě na spojení starého a nového. Nabízejí návrat ke kvalitě a příběhu – a to v době, kdy se trh zahlcený anonymními produkty začíná překlápět směrem k lokálnosti a udržitelnosti.
Tradice bez sentimentu
Současný zájem o tradiční kulturu není jen o její rekonstrukci, ale spíše o její živé podobě, která se přizpůsobuje současným podmínkám. Podle výzkumů etnoložky Petry Fojtíkové mladí lidé reinterpretují folklor tím, že kombinují tradiční prvky, jako jsou kroje nebo lidové tance, s moderními vlivy, například s digitálními médii nebo současnými ekologickými hodnotami.
Například festivaly jako Strážnice nebo Kyjovské slavnosti už dávno nejsou jen záležitostí folklorních nadšenců vyššího věku. Všimnout si toho můžeme i v Kyjově, kde tradiční kultura prostupuje každodenním životem a kde se právě mladí stávají jejími nejviditelnějšími nositeli.
Závěrem: Móda? Možná. Ale s přesahem
Návrat k folkloru, řemeslům a tradicím není jen povrchní módní trend. Mladí lidé dnes často hledají cestu, jak se ve světě plném nejistoty znovu spojit s něčím, co má hlubší význam. S něčím, co je nejen osobní a autentické, ale také kolektivní – s něčím, co je spojeno s jejich kořeny a zároveň se sdílí s ostatními.
A pokud to znamená, že se na vesnických slavnostech začnou objevovat nově ušité kroje vedle těch starých po prababičce, není to známka úpadku. Je to známka života.
