"Krimi" kam se podíváš. Proč Češi tak milují detektivky?

Tak jako na vše i zde je možná celá řada pohledů na věc. Tím pozitivním je, že jsou Češi takoví „Sherloci Holmesové v teplákách," kteří doma u gauče spolu s detektivem aktivně pátrají, „kdo že je to teda tím vrahem“ a cvičí si tak svou „šedou kůru mozkovou,“ jak by řekl Hercule Poirot. Což je pro mnohé z nich vysoce intelektuální činnost, nad kterou snad může být už jen sledování dokumentů.
Druhým vysvětlením je, že chtějí diváci vidět „skutečnost,“ surovou realitu bez příkras a pohádky - ne teď nemyslím ty, kteří jsou současně diváky nekonečných televizních seriálů - a myslí si, že krimiseriál jim něco takového nabídne. Přesto se však pohádkového happyendu dočkají – vrah je lapen, spravedlnosti je učiněno za dost. A to jim nepochybně dává víru v lepší zítřky. Že i ve skutečnosti je možný happyend.
Sledování detektivek však může být i jakýmsi „lékem na depresi.“ Ať už je vám totiž sebehůř, pořád jste na tom ještě lépe, než ten na zemi se sekáčkem vraženým v zádech. Pokud mu však závidíte, je to známka toho, že už byste skutečně měli jít vyhledat odbornou pomoc.
Možnost je samozřejmě i to, že jsou Češi „banda sadistů,“ která lační po krvi a násilí a nejvíc si užije právě to, když do hry vstoupí sekáček, případně se na tuto scénu celou dobu těší. Tuto hororovou variantu bych raději zavrhla, chcete-li se ještě někdy odvážit vyjít z domu.
Realisticky připusťme, že spousta lidí má televizi pouze jako kulisu nebo se na krimiseriály dívají prostě proto, že dle nich „nic jiného nedávají.“ To by bylo velmi smutné zjištění, naštěstí to však není pravda. Když přeladíte na jinou stanici, než je Nova, Prima, nedej bože Barrandov, zjistíte, že na ČT1, ČT24 nebo třeba Prima ZOOM existuje spousta pořadů, které vám umožní se něco zajímavého dozvědět a nemusí to nutně být další možný způsob, jak lze někoho zabít.