Kryštof Halfar Dračí Doupě, nebo zkráceně DnD je hra, spadající do žánru TTRPG, tedy stolních her na hrdiny. Ačkoli se jedná o termín, který se poprvé objevil v roce 1974, koncept podobných her je známý už více než sto let. Tehdy se ovšem jednalo o takzvaný Wargaming, neboli o válečné hry. Hráči přesunovali po určené mapě své armády a snažili se porazit svého protivníka, či protivníky
Začátkem sedmdesátých let se v USA objevil první předchůdce DnD jako takového. Hra Chainmail, vytvořená Garym Gaygaxem. Základní část této hry měla simulovat středověké souboje, ovšem byla rovněž obohacena o dodatek s fantasy scénářem. Ten vycházel z díla J.R.R. Tolkiena a možná právě díky tomu je Dračí Doupě dodnes z převážné části inspirováno Pánem prstenů. V roce 1974, vyšla první hra s oficiálním názvem Dračí Doupě a s postupem času se také vyvíjel samotný Role-play, tedy koncept vytváření vlastní postavy.
Dost už ale bylo historie. Pro čtenáře, kteří jsou v DnD nováčky, jsem se rozhodl stručně popsat průběh a pravidla hry. Hráči se dělí do dvou skupin. První a početnější jste vy a vaše družina. Snažíte se projít celým dobrodružstvím, pokud možno bez ztráty života. Jakou cestu si zvolíte je jen na vás. Chcete být bandité nebo nájezdníci a opatřit potřebné vybavení a informace násilnou cestou? Žádný problém! Nebo raději pomáháte vesničanům a pokoušíte se chránit nebohé rolníky před zlem a nástrahami světa kolem vás? Je vám přáno. Ať už se rozhodnete pro cokoli, užijete si spoustu kvalitní zábavy.
Pak je tady ještě pán jeskyně. Váš průvodce celou hrou. Popisuje prostředí okolo vás, řídí veškeré situace a zároveň také ovládá vaše nepřátele i lidi, které cestou potkáte. Určuje taky pravidla a vypráví příběh vašeho dobrodružství. Obojí lze nalézt v příručkách pravidel a předem připravených knihách s jednotlivými příběhy, které jsou dnes k dostání prakticky v každém knihkupectví. Můžete ale být i o něco kreativnější a vymyslet děj sami, nezávisle na jakémkoli předem napsaném příběhu. Pokud jste ale v DnD nováčci, doporučuji nechat tuto úlohu trochu ostřílenějšímu hráči.
Jakmile máte příběh a skupinu se kterou budete hrát, je vaším úkolem si vytvořit postavu. Nemusíte se snažit o nic příliš vážného nebo světoborného. Stačí vám nějaké základní povahové vlastnosti. Jestli vás k tomu všemu ještě baví kreslit, je jenom dobře vytvořit i nějaký portrét svého hrdiny. Dalším krokem je tvorba deníku postavy. Pokud koupíte některý z herních balíčků, jsou šablony deníku většinou jeho součástí, pokud ne, jsou zdarma ke stažení na internetu. Deník postavy slouží k vypsání atributů vašeho hrdiny, například síly, obratnosti, nebo inteligence. Právě na nich se zakládají vaše akce během interagování s postavami, nebo při samotných soubojích.
Jak ale vnímají Dračí doupě hráči samotní? Oslovil jsem studenta Filozofické Fakulty UPOL, Jana Halamku, aby se podělil o své dojmy a dosavadní zkušenosti.
Na začátek, jak dlouho už dračí doupě hraješ?
Už to bude asi dva roky.
A co tě u toho tak dlouho drží?
Skvělá věc na DnD je, že je to hrozně variabilní. Málokdy se totiž stane že se ti povede ta samá situace replikovat znovu. I když jsou některé podobné, ve výsledku jsou nakonec úplně jiné. Jsou nové postavy, nový přístup, takže za mě asi ta neskutečná variabilita a možnost vyřádit se co se představivosti týče.
Takže se dá říct, že v DnD je prakticky všechno dovoleno?
De facto všechno. Existují dvě věci, které limitují tvé možnosti. Jednou z nich jsou pravidla a druhá Pán jeskyně, nebo DM, jak mu říkáme. Právě DM totiž může rozhodnout že to nebo ono pravidlo nebudeme respektovat, nebo naopak může některé věci zakázat.
Jaké to pro tebe bylo, když jsi sám začínal? Zdála se ti pravidla náročná nebo naopak byla snadno pochopitelná?
Když jsem začínal tak ty mechanismy opravdu byly něco jiného, než na co jsem byl zvyklý. Nicméně se do těch pravidel skutečně dá dostat poměrně snadno. Jakmile se to člověku dostane pod kůži a zvykne si tak se těch pravidel už drží v podstatě intuitivně.
Když jsme nakousli ty začátky, pamatuješ si vlastně svoji první postavu?
Ve skutečnosti ano. Tehdy mě do toho zasvětil kamarád na střední, který nám dělal i Pána jeskyně. Hrál jsem za lykantropa, jenom s tím rozdílem že jsem se ve vlkodlaka neměnil za úplňku, ale s každým vypitím krve. Byl to dost zajímavý koncept a docela mě to bavilo. Jediný problém byl v tom, že jsem si s každou přeměnou roztrhal oblečení, takže svoji nejlepší zbroj jsem nenosil a chodil jsem prakticky pořád nahý. Z města mě vyhodili po asi pěti minutách.
Ale pokud vím, tak ty nejsi jen hráč, ale děláš docela často i pána jeskyně že? Můžu tě poprosit, abys tuhle úlohu trochu přiblížil?
Tak DM dělám podstatně kratší dobu, než hraju. Je to docela výrazná změna, protože na rozdíl od toho být řadový hráč, který nemusí o všech mechanismech přemýšlet tak do detailů, jako DM musíš mít všechno naplánované a vymyšlené. Často až do absurdních detailů, protože hráči se často ptají na všechno možné. Dá se ale i improvizovat.
Takže bys řekl, že ta improvizace je taky docela důležitá součást hry?
Ano. A to jak pro hráče, tak pro DM. Je vlastně nedílnou součástí, protože i když máš většinu věcí naplánovanou a předvídáš trochu i reakce hráčů, skoro vždycky se stává že z nějakého důvodu improvizovat musíš.
Hraješ raději s lidmi, které znáš, nebo vyhledáváš i skupiny na různých fórech a serverech?
Nikdy jsem s neznámými lidmi z podobných skupin a fór nehrál. Může to být zajímavá změna, ale hrát s přáteli má své výhody, hlavně to, že se navzájem znáte. To je ale i trochu nevýhodou, protože občas je dost předvídatelné, jakým směrem se bude hra ubírat. Když hraješ s úplnými cizinci, může ta kampaň nabrat úplně jiný spád a půjde o úplně jiné typy postav, než na jaké jsi zvyklý.
Jak těžké je tedy dát dohromady nějakou skupinku, se kterou se do Dračího doupěte můžeš pustit?
To je docela problémová otázka. Na střední to bylo docela těžké, než jsem se přidal ke kamarádově skupince. Pak jsem si ale dal od DnD půl roku pauzu a oni dál už nepokračovali. Naproti tomu, tady na vysoké škole jsem vyhlásil že budeme hrát Dračák a ohlásilo se mi osmnáct lidí během dvou hodin. Postupně to ale prořídlo. Lidé odešli hlavně z časových důvodů. To je jedna z hlavních věcí, kterou si málokterý z nováčků uvědomí. Jak časově náročná věc Dračí doupě je. Není tak těžké hráče najít, jako je udržet a domluvit na hru čas, který všem vyhovuje.
Je ještě něco, co bys doporučil začínajícím hráčům, nebo lidem, kteří o Dračáku uvažují?
Hlavně se toho nebát. Ze začátku ty pravidla můžou vypadat docela komplikovaně, ale stačí se soustředit na svou postavu a zbytek přijde sám v průběhu hry. Začínající rada pro Pány jeskyně je podobná. Stane se vám, že si budete protiřečit, nebo se vám stane že uděláte chybu v příběhu, ale stane se to. Pokud to děláte poprvé tak nemůžete čekat, že budete excelovat, ale ostatní hráči vám rádi pomůžou a postupně do toho dozrajete
