Jiří Socha Jak to děláte, že vaše projekce jsou téměř vždy vyprodány?
Dnes je tu je až moc hlubokých a motivačních nesmyslů, lidé jsou tím přesyceni a nedokážou to vstřebat. Vsadil jsem na teorii, že je lepší prezentovat upravený a zábavně, než promítat v propoceném tričku tuny fotek a dlouhá videa. Funguje to.
Všichni vaši fanoušci vědí, že nemáte řidičský průkaz. Plánujete si jej vůbec udělat?
Já bych moc rád, ale řidičák se většinou dělá na jednom místě a delší dobu, což je u mě problém. Doufám, že do roka to stihnu zařídit, jsem totiž v pasti, po republice musím jezdit vlaky a autobusy.
Po maturitě jste vyrazil na své první velké dobrodružství - pouť do Santiaga de Compostela. Byl jste od té doby na „normální“ dovolené?
Asi nejvíc normální byla dovolená s mojí přítelkyní u moře. V Gdaňsku a ještě k tomu v zimě jsme byli jedinými turisty, ale pro mě to byla normální dovolená. Jinak každoročně vyrážíme s kamarády dvěma auty do nějaké evropské země a v ní si užíváme dva týdny. Bohužel už jsem dvakrát vynechal.
Co tedy preferujete? Toulat se sám nebo cestovat s kamarády?
Obojí přináší něco úplně jiného. Když chce člověk poznat kulturu, je lepší být sám, protože každý je v jádru sociální a absence lidského kontaktu ho přiměje, aby odhodil stud a šel za těmi místními lidmi. Cestovat s kamarády je velká zábava, ale už se tolik nedozvíte o té zemi. Na delší dobu jdu cestovat raději sám.
Na svém cestovatelském životním stylu jste už stihl postavit byznys. Plánujete to posunout ještě někam výš, než jen na psaní knih a dělání zábavných projekcí?
Psaní je moje vášeň, takže v tomhle budu pokračovat. Momentálně bych rád napsal pohádku pro děti, což je úplně mimo můj žánr. V lednu budu mít měsíc volna, takže odletím asi na Kubu a tam si knihu pořádně promyslím. Svou audioknihu jsem nahrával patnáct hodin, když promítám, jsem hotový za dvě hodiny. Knihami tedy předám mnohem více. Projekce mě baví, ale není to asi něco, v čem bych chtěl pokračovat. Myslím, že mě čekají ještě tak dvě cesty a pak si založím rodinu a začnu dělat něco normálního.
Pomohlo by rasistům a xenofobům, kdyby vyrazili na delší dobu poznávat země jako například Turecko nebo Čínu, které jste navštívil i vy?
Přijde mi, že my, kteří jsme někde byli, se často stavíme do pozice, že ostatní nic nechápou. Ale to není úplně správně. Třeba ti lidi opravdu někde v zahraničí byli a nelíbilo se jim tam. Já sám jsem se mnohokrát na svých cestách setkal s kulturními odlišnostmi, které mi ani trochu nebyly sympatické. Největší devíza cestování není to, že člověk uvidí celý svět, ale že získá nadhled. Čím víc zemí pozná, tím objektivnější bude jeho pohled na věc. Cestování má ohromnou tradici, už v době renesance bylo zvykem, že když někdo vystudoval vysokou školu, vydal se na pouť do Říma, aby poznal tu kulturu. Bohužel mi připadá, že se od téhle tradice dnes odkláníme, už nebereme cestování jako součást vzdělání a to mi přijde škoda, alespoň bychom věděli, na jakou planetu jsme se narodili. To je, jako bych bydlel v bytě se spousty dveřmi a nikdy bych je neotevřel. Chci to vidět.
Máte sponzory?
Ne. A to mi dává svobodu.
Co si tedy myslíte o větě „chci moc cestovat, ale nemám tolik peněz jak ti slavní cestovatelé“, která často zaznívá?
Je to otázka priorit. Cena čehokoliv vyjadřuje hodnotu, kterou to může mít pro vás. A jakmile ta cena je vyšší než hodnota, kterou to pro vás má, tak to nekoupíte. Je spousta lidí, kteří nevydělávají velké peníze, ale cestují, protože je to naplňuje. Ale dnes je to v podstatě snadné. Letenky jsou levné, a pokud si nevybíráte vyloženě turistická místa, jste v pohodě.
Berete motivaci v legendách jako je Zikmund a Hanzelka, Amundsen či Říhův Honzík, nebo to je vše už ve vás?
Vždy mě fascinovaly příběhy velkých zeměpisných cestovatelů a chtěl jsem to mít jako oni. I proto si cíleně nezjišťuji informace o zemích, kam se vydávám. Pozice dobrodruha, který neví, kam se vydává, mě neskutečně baví. Momentálně mě zaujal americký dobrodruh Richard Halliburton z 20. století. On si své cesty obrovsky užíval, záměrně vyhledával situace, které byly v dané zemi něčím zajímavé, například si proběhl původní trasu maratonu, šel ve stopách conquistadorů a nakonec zemřel, když se plavil džunkou (typ čínské plachetní lodě - pozn. autora) z Honkongu do San Franciska. Super je rošťácký rozměr jeho cest, nebylo to jenom se někam podívat, ale aktivně napomáhal k tomu, aby se kolem něj děly věci, které by mohly bavit. Mimo jiné byl první, kdo přešel Alpy na slonovi od dob Hannibala. Oproti těmhle velikánům bereme cestování fatálně, v dnešní době je zde totiž cestovatelský kýč. Proto si hodně lidí myslí, že když byli například v Indii, tak si z toho všichni musí sednout na zadek. Pokud to chtějí prezentovat, musí pro to udělat něco víc než jen říct: „Já tam byl!“. Pro mě je lepší ožrat se s Číňany, než vidět Velkou čínskou zeď.
