st., 22. květen 2024 18:18

Levá bota a pravá rukavice, o skeletonu s Timonem Drahoňovským

Timon Drahoňovský v korytě při závodě Timon Drahoňovský v korytě při závodě Zdroj: IBSF International Bobsleigh & Skeleton Federation
Šestou sezónu má za sebou jednadvacetiletý Timon Drahoňovský, který je jediným skeletonistou u nás. Skeleton je jedním z korytových sportů, který si Timon poprvé vyzkoušel před deseti lety. Tehdy ještě netušil, že jít do všeho po hlavě se stane jeho životním motem, a to nejen ve sportovní kariéře.

Na co člověk myslí, když se řítí ledovým korytem hlavou napřed?
Když mám novou dráhu myslím na to která přijde zatáčka, jak mám řídit. Já skeleton řídím a tím že je každá zatáčka jiná, tak je musím znát nazpaměť. Pokud už mám dráhu zafixovanou, tak neznám aktivitu, při které bych zažíval tak intenzivní a zvláštní stav. Sportovci to popisují různě, u mě to znamená, že se zastaví nebo zrychlí čas. Tělo pracuje samo. Já ho pozoruji z výšky a když přijde nepředvídatelná situace, zasáhnu. Ale v podstatě nemyslím na nic, je to taková meditace. 

Jak se člověk dostane ke sportu, který u nás nikdo nedělá?
Já jsem vždy dělal spoustu sportů. Například plavání, basketbal a atletickou přípravku, také jsem chodil do Sokola a na gymnastiku. Ke skeletonu jsem se dostal díky sestřenici Anně Fernstädtové, která přestoupila z Německa do Čech. V té době padla otázka, zda bych to také nechtěl zkusit.  

Musel jste mít asi velkou podporu.
Spoustu rodičů nazývá ty mé nezodpovědnými a nechápu, že mě v něčem takovém podporují. Podpora z jejich strany je velká. Fandí mi a podporují mě i finančně. Od začátku jsem v reprezentaci, takže mám i finanční podporu od svazu a také od Olympu, centra sportu ministerstva vnitra. Největší investicí do mě je asi tátův čas. Objíždí se mnou celou zimu závody.

A kolik takových závodů přes sezónu máte?
Závodů v rámci světových pohárů bylo teď celkově osm, já jsem odjel polovinu. To byla podmínka pro kvalifikaci na mistrovství světa. K tomu jsem odjel další čtyři nebo pět evropských pohárů. Plus také juniorské poháry a juniorské mistrovství světa.  

Takže stále jezdíte i za juniory? 
Ano, máme juniorské závody, které jsou do třiadvaceti let. Následují je ihned seniorské kategorie na evropských a světových pohárech. Potom je tam ještě série závodů dětí do osmnácti let, ale to já už nejezdím. 

Jak vypadá váš závodní den?
Většinou dobře spím. Ráno vstanu a je do mě tlačená snídaně. Když jsem nervózní, tak se mi nechce jíst. Po snídani musím dopřipravit skeleton. Tomu předchází příprava den nebo dva předem, kdy musím připravit nože, zalepit ho a zkontrolovat všechny šrouby. Poté už jedeme na dráhu, kde se rozcvičím, projedu si jí, a ještě nastavím skeleton. Na něm se především napínají nože. Nějakých čtyřicet pět minut před startem ho dávám do takzvané park fermé a už se ho nesmím dotknout. Rozhodčí jej v této třičtvrtě hodině zkontroluje a já se mezitím procvičím a připravím si hlavu. 

A nějaký předzávodní rituál máte?
Nevím, jestli je to rituál nebo rutina. Tu mám. Všechno mám naměřené, vím, kde mám kdy být, jaká cvičení dělat a jak dlouho. To je věc, o kterou se opírám. Taky si vždy musím nandat levou botu a pravou rukavici jako první, když je to naopak sundám je a musím si je nasadit znovu. Kdybych to takto neudělal, říkal bych si, že je to divné a v botách bych se vůbec necítil.     

Máte ve skeletonu, nebo v jiném sportu, nějaký vzor?
Ve sportu obecně nějaké vzory mám. Ve skeletonu to bude asi fenomenální jezdec Martin Dukurs, který do konce své kariéry dominoval tomuto sportu. A mimo skeleton bych vypíchnul Gabrielu Knapovou, která je českou parabobistkou. Přestože je na vozíku, jezdí na čtyřkolce, lítá ve vzdušném tulenu a je prostě správně bláznivá. Právě touto spiritualitou a tím, že jde do všeho po hlavě je mým vzorem.

Zobrazeno 206 krát
Naposledy upraveno: čt., 23. květen 2024 08:29
Pro psaní komentářů se přihlaste