Na území jen o něco málo větší než Monako se rázem chce prostřednictvím online žádostí o občanství přestěhovat k dnešnímu dni téměř milion lidí. Slušný pokrok za dva týdny existence státu. Mezi potenciálními Liberlanďany tvoří většinu Češi následovaní v těsném závěsu arabsky hovořícími zájemci. Je s podivem, že počet Čechů převyšuje i přes silnou početní nevýhodu států muslimy, pro něž je Liberland snadnou vidinou vstupu do Evropy. Ani válka na Blízkém východě a napětí v Severní Africe zřejmě nedokáže přehlušit touhu Čechů provést radikální změnu ve společnosti. Lze totiž pochybovat, že by je zajímaly pouze dobrovolné daně (i když to je nejen pro živnostníky jedno z hlavních lákadel, zvlášť v porovnání s Babišovým EET paskvilem). Ruku na srdce, přeci jen se nejedná o tropický ráj napěchovaný ropou a diamanty, ale jde o větší louku plnou komárů a bahna. Bohatství tedy asi nebude hlavní vývozní komoditou Liberlandu.
Jako dítě si dobře pamatuji na obdobnou vizi něčeho, co změní vše od základů a dá českému národu vizi bezstarostného života. Tehdejší studenti filmu, Vít Klusák a Filip Remunda, rozhlásili přes média a reklamní agentury vznik nového obchodního řetězce Český sen. Tisíce Čechů se těšily z myšlenky, že konečně nakoupí základní potraviny a potřeby do domácnosti za lidové ceny. O to studenější sprcha čekala nedočkavce, kteří v den otevření obchodu uháněli přes travnatou louku k místu, kde měl stát svatostánek konzumu. Na louce nebylo nic jiného, než lešeňová konstrukce s plachtou imitující vchod do obchodu. Nakupující tak nejen přišli domů s prázdnou, ale ještě navíc byli za manipulovatelné hlupáky.
Nabízí se otázka, zda Češi neprocitnou i tentokrát z mokrého snu o česky hovořícím území v záplavové oblasti Dunaje. Celý projekt může totiž být buď geniálním tahem na poli mezinárodní politiky a skutečný krok dopředu za světlejší budoucností krajanů, ale také se z něj může vyklubat velká mediální bublina.
Uskutečnil–li by liberlandský prezident Jedlička celou věc do konce, dovedu si představit mnohé výhody ministátu. Přistěhovalci by byli daleko od pachuti „blbé nálady“ v Česku. Ani mocná a divoká Dunaj by na liberlandské břehy nevyplavila hnijící mršiny českých korupčních kauz, zpackaných monstrprojektů typu Blanka nebo Agro-bio- ethanol-řepkové šílenství zrozené z koncepce „Řídím stát jako firmu. A ak se vám volačo nepáčí, firma pojede i bez vás.“
Češi by byli po dlouhých desítkách let skutečně svobodní. Možná by čeština znějící na jihovýchodní části Evropy nenesla v sobě ten hořce melancholický tón švejkování. Nebylo proč. Pokud by měl Liberlanďan nějaký problém, prostě by ho v referendu vyřešil. Pokud by zákon nevyhovoval většině, přizpůsobil by se on občanům a ne naopak, jak tomu bývá dobrým zvykem v českých zemích. I otrávenost politikou by se ohladila. Na prezidenta by nikdo v hospodě nenadával, protože by ho místo toho mohl snadno sesadit z funkce odvoláním. Ale k tomu by se milý liberlandský volič zřejmě ani nedostal, neboť vzhledem k velikosti státu by hlava státu pravděpodobně trávila večer v tom samém lokále, dost možná i u téhož stolu. Problémy by se proto řešily pěkně po balkánsku: Rychle, ručně a stručně. Já osobně v tom však vidím jasnější budnoucnost, než zatuchlé vakuum českého alibismu.
Těžko odhadnout, jak úspěšně si Vít Jedlička povede v prosazování zájmů svého politického novorozence.
Já jsem si ale pro každý případ už formulář žadatele vyplnil a odeslal. A vy?
Foto: Liberland.org