Tereza Stryková 
Jaká byla vaše vlastní zkušenost se sexuální výchovou na základní škole?
Chodil jsem do třídy, kde jsme mezi sebou měli věkový rozdíl dva až tři roky. Někomu bylo třináct, jinému zase šestnáct let. Takový rozdíl je v rámci komunikace o sexuálních tématech dost náročný. Jako třináctiletý kluk jsem si tehdy přišel oproti ostatním nepřipravený. Ani jsem pořádně nevěděl, o čem ostatní mluví. I proto se sexuální výchovu snažíme dělat v Lajfru jinak a lépe.
A jak to tedy děláte?
Snažíme se o osobní přístup, bez kterého to ani nejde. V Lajfru se řídíme tím, že se při komunikaci s dětmi nestavíme do žádné vyšší role. Naopak se spolu bavíme jako rovný s rovným. Při besedách si tykáme. Chceme, aby byla výuka co nejpříjemnější a každý se mohl na cokoli zeptat. Proto musíme být jako lektoři i nesmírně citliví. Jednoduše chceme pro žáky vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém budeme sdílet informace. Máme skupinové aktivity a vedeme řízenou debatu přímo mezi žáky. Prevence v roce 2024 by jiná než interaktivní ani být neměla.
Jak se o vás mohou školy vůbec dozvědět?
České školství je dobrým příkladem toho, že koho neznáte, toho si do školy nepozvete. Co čtvrt roku ale celorepublikově posíláme školám nabídky. Už máme i školy, které s námi spolupracují dlouhodobě. Také si nás školy mezi sebou navzájem doporučují. To je asi nejčastější příklad, jak se o nás nějaká škola dozví. Za to jsme i moc vděční. Školy nám tím ukazují, že nám důvěřují. Existuje totiž mnoho vzdělávacích programů, které děti často jen přetrpí.
Jaké například?
Vzpomínám si na případ, kdy do školy přišla lektorka. Ta dětem vyprávěla, že nejlepší, co mohou udělat pro antikoncepci, je mít sex jen za lunárního úplňku. Současně je dobré jít na louku. Nasbírat bylinky a mít je při sexu. Škola si tuto paní objednávala opakovaně. Byli s ní prý naprosto spokojeni.
Předpokládám, že vy lunární úplněk jako antikoncepci nedoporučujete.
To rozhodně ne. V rámci E-shopu na lásku máme daný časový úsek. Proto se snažíme dětem předat ty nejzákladnější informace tak, aby dávaly hlavu a patu. Nejdříve začínáme tematikou seznamování včetně seznamování se na internetu. Je důležité, aby si uvědomily, že člověk na druhé straně nemusí nutně říkat pravdu. Zaměřujeme se i na bezpečnost při sextingu a obecně na nahé fotky a na následky, které mohou posláním takové fotky vzniknout. Bavíme se i o orientaci, pohlavně přenosných chorobách a antikoncepci. Žáci si vyzkouší, jak správně nasadit kondom. Na ukázku máme i dámské kondomy, které nejsou v Česku úplně známé.
Myslíte, že školy bezpečnost na internetu opomíjejí?
Myslím si, že školy s tímto tématem neumí a vlastně ani nemůžou pracovat. Na pedagogických fakultách učitelům nikdo neříká, jak by měli o sexu mluvit. Dětem by pak mnohdy raději vykrvácely uši, než aby poslouchaly od osoby, která s nimi tráví většinu dne, že nemají posílat fotky svého přirození ostatním. My jako „cizí lidé“ si můžeme dovolit mluvit o těchto tématech mnohem snadněji. Navíc učitelé nemají ani žádné oficiální materiály, které by nebyly přes deset let staré. Aby byla sexuální výchova bezpečná pro všechny, tak se skutečně nemůžeme řídit zastaralými poučkami. Současně nemáme nikoho, kdo by kontroloval, jaké informace jsou šířeny. Často i na sociálních sítích vidím informace, které jsou špatně podané nebo zcela nepravdivé.
Co v praxi tahle přemíra informací způsobuje?
Problém je vybrat z té hromady informací ty správné a pravdivé. Občas je to nesmírně těžké. Kvůli množství můžeme mít pocit, že už všechno víme. Ve skutečnosti jsou to spíš útržkovité informace. Z toho vznikají situace, kdy děti ani pořádně neví, kdo je heterosexuál nebo homosexuál.
Myslíte, že by ze strany MŠMT pomohl nějaký portál, který by obsahoval přehled důvěryhodných materiálů?
Myslím si, že tento problém by mělo řešit ministerstvo zdravotnictví. To by se k tomu mělo postavit edukativně v rámci celé společnosti. Otázkou je obecně to, kdo je vlastně zodpovědný za sexuální výchovu. Je to rodina, stát nebo škola? Jakýkoli portál by byl ale skvělý. My v Lajfru se taky snažíme o budování něčeho podobného například na Instagramu. Teď díky novým spolupracím hodně řešíme i otázku, jak komunikovat o HIV a AIDS.
Myslíte, že společnost není o této problematice stále dostatečně informovaná?
V české společnosti a v českých školách panuje stále představa, že HIV je konec všeho. Jakmile se nakazíte, zemřete. Díky dnešní léčbě to není ani v nejmenším pravda. Můžete se klidně dožít devadesáti let, založit rodinu a ve výsledku žít normální život. V naší organizaci máme i lektora s HIV. K tomu se váže i nehezká zkušenost na jedné škole. Tehdy jsme lektora pozvali na přednášku ve škole. To celkově proběhlo skvěle. Děti byly nadšené. Pak ovšem došlo k situaci, kdy nám učitelky nabídly vodu. Následně vzaly Savo a před námi tu skleničku vymyly.
Setkal jste se i s jinými negativními reakcemi?
S negativními reakcemi se setkáváme často. Zvlášť od církevních škol. Proto je i před každou besedou nutné, aby mělo dítě souhlas zákonného zástupce o účasti. Občas se stane, že nesouhlas dostaneme. Jeden mám dokonce vystavený. Vedle nesouhlasu totiž rodič dopsal, že si nepřeje, aby jeho dítě získávalo tyto neznabožské informace. Jindy si zase rodiče stěžovali, že děti nabádáme k sexu a podobně.
Díky mezinárodní spolupráci máte možnost setkat se s lektory i z jiných zemí. Jak je na tom jejich sexuální výchova oproti té naší?
Třeba ve Francii existuje národní agentura, která patří pod ministerstvo zdravotnictví a věnuje se čistě sexuální výchově. Pořád na tom ale v Evropské unii nejsme zas tak špatně, byť téma sexuální výchovy je ve většině států stále dost tabuizované. I ve Francii, i když mají národní agenturu, se v každém ročníku sexuální výchově věnují pouze jednu hodinu ročně. To je málo. V rámci těchto spoluprací je ale skvělé mít možnost vyměnit si informace, co jinde funguje a co se zase vyplatilo nám. Navzájem si můžeme dopomoct k co nejlepším řešením.
Článek je součástí souboru textů vypracovaných v rámci samostatného projektu. Analýzu na téma sexuální výchovy na českých školých najdete zde.
