Ivona Dundálková Kdy tě poprvé napadlo, že bys mohl být právě tatérem? Jak ses k tomuto povolání dostal?
Prvním impulzem bylo asi moje první tetování z jednoho zlínského studia. První pocity z něj byly super. Můj zájem tak vzrostl a začal jsem pátrat na internetu "jak to vlastně funguje" a co vše je k tomu potřeba. K mému zklamání však byly ceny nového strojku a všech potřebných věcí dost vysoké. Objednal jsem se tak pouze na další tetování a nenápadně sledoval co a jak. Nakonec mi to nedalo a začal jsem šetřit, abych si to mohl aspoň zkusit. Myslím si, že v tomhle odvětví je to buď, anebo. Zkusíš a víš, jestli to má vůbec cenu. Při mých začátcích mi pomáhal nejlepší kamarád, díky kterému jsem se naučil základy. Nikdy předtím mě ani nenapadlo tetováním se živit, spíš to byla zábava a nová zajímavá činnost.
Jak dlouho už tetuješ a kdy se to stalo tvou prací? Co bylo tvé první tetování?
Asi po roce od mého prvního tetování, což byla hvězdička o průměru dva centimetry na ruce, jsem začal řešit, co je potřeba, abych se tomu mohl věnovat víc. Následovala rekvalifikace a vyřízení živnosti, což není tak jednoduché, jak se může zdát. Než jsem se stihl rozkoukat, vzal si mě pod křídla kamarád do svého zlínského studia SubInk Tattoo, které už chvíli fungovalo. Rozhodli jsme se spojit síly. Tady už působím bezmála 3 roky.
Vystudoval jsi školu s nějakým výtvarným zaměřením?
Žádnou uměleckou školu nemám. Chodil jsem jen na výtvarku na ZUŠ ve Zlíně. Jsem vyučený automechanik. Ale po dvou letech praxe v autoservisu v rámci školy to beru opravdu jen jako koníček. Když je čas a chuť, rád pracuju na svém autě. To mi stačí.
Podporuje tě v tom, co děláš, rodina?
Nejvíc asi máma, aniž by chtěla. Na první tetování jsem šel díky ní, byl to dárek za závěrečné zkoušky. Sama už nějaké tetování měla a po čase jsem ji tetoval já sám. Vždy když mám nějaké nové tetování, tak se o něj zajímá. Někdy si ale neodpustí to známé "už by stačilo".
Je pro tebe tvá práce stále ještě koníčkem, nebo bys chtěl do budoucna měnit?
Myslím si, že tohle je práce, která musí bavit. Už proto, že je to práce s lidmi. S některými je to sice někdy složitější, z jiných se naopak stanou noví přátelé. Do budoucna bych určitě neměnil, nemám důvod, jsem spokojený. I když je pravda, že nikdo nikdy neví, co bude.
Přibývá podle tebe lidí, kteří mají o tetování zájem?
Určitě. Stále přibývá studií, což je zřejmě odrazem toho, že přibývá zájemců o tetování. Každý si v tom něco hledá. Svou filozofii, to jak se vyjádřit, někdo to naopak bere jen jako trend a zkrášlení.
Mohl bys krátce popsat, jak to chodí? Co samotné realizaci tetování předchází?
Teoreticky stačí jen vzít telefon a zavolat nebo napsat. Nejlepší je ale přijít osobně do studia, ukázat mi, o čem se budeme dále bavit nebo říct jen svůj nápad. Pak je třeba se domluvit se na velikosti a místě. To spolu se složitostí motivu určuje cenu. Nakonec se domluví termín, nic hrozného. V rámci možností se snažím všem vyjít vstříc.
Mají lidé obecně nějaké oblíbené motivy?
Určitě mezi mladší věkovou kategorií, zvláště pak u dívek, jsou populární motivy. Například symbol nekonečna, různá pírka nebo motivační citáty v latině. Stává se, že tetuju víckrát za měsíc to samé téma, ale to je podle mě jen náhoda. Řekl bych, že když je motiv pěkný sám o sobě, tak se dělá častěji.
Máš ty sám oblíbený styl tetování a něco, co naopak tetuješ nerad?
Začínal jsem na oldschoolu, kdy je jakékoli tetování zvýrazněno černými linkami. Postupně jsem chtěl dělat složitější a realističtější věci, takže zmizely linky a přišlo jednoduché pozadí a složitější motivy. Určitě bych nevytetoval tribal. Je to asi jediná věc, která dle mého nemá ani hlavu ani patu a je to otázka několika let zpět. Dnes se dá vytvořit téměř cokoli, a proto to pro mě není vůbec zajímavé.
Máš nějaký svůj tatérský vzor?
Samozřejmě že mám. Je ale hloupost někoho kopírovat nebo dělat práce podle někoho jiného. Každý má v tetování svůj rukopis, proto za tím tatérem lidi chodí.
