Markéta Chudějová 
Kdy přišlo rozhodnutí, že se vydáte cestou žurnalisty a co vás k němu vedlo?
Vždy mě bavilo psát a mám rád kontakt s lidmi, takže když jsem tehdy zahlédl inzerát na zpravodajského redaktora, rozhodl jsem se to zkusit. Nešlo o žádný velký životní cíl, ale jsem rád, že jsem se tak rozhodl. I když jsem u redakční klávesnice nezůstal, dala mi ta práce hodně do budoucna.
Co pro vás bylo na začátku novinařiny to nejtěžší?
Určitě hledání informačních zdrojů a vytváření profesních vztahů s důležitými lidmi, bez kterých by ta práce dělat nešla. Jsem ale v podstatě empatický člověk, takže si umím porozumět téměř s každým. Proto se to podařilo celkem rychle.
Bylo toho plno, ale asi bych vypíchl zasedání zastupitelstev na zlínské a otrokovické radnici či na kraji. Tam jsem v podstatě poprvé začal vstřebávat atmosféru té základní politiky. Dnes s některými aktéry stojím na jedné straně barikády a z jiných jsou konkurenti.
Úsměvné bylo psaní o všem veselém a pozitivním. Když jsem měl nadstandardní radost z psaní textu, automaticky jsem vyhlížel i to, jak budou šťastní i čtenáři, kterým se dostane do rukou či na displej. No a opakem byly logicky texty, které moc radosti nepřinášely. Psal jsem je stejně poctivě, ale bylo mi jasné, že při čtení moc radosti nepřinesou. Ale psát i špatné zprávy je prostě práce novináře.
Jaké pozitivní a negativní vzpomínky vám zůstaly?
Z pozitivních věcí rád vzpomínám třeba na psaní o úspěších ve zlínské ZOO, povídání s obyčejnými lidmi, kteří umějí neobyčejné věci, nebo třeba na reportáž o jízdě stopem po všech okresních městech během 10 hodin. Na špici žebříčku těch špatných zpráv mám určitě vraždu ve Štítné nad Vláří, kde mi při rozhovoru s manželkou zabitého běhal z její upřímnosti a odevzdanosti mráz po zádech.
Přechod od novinařiny k marketingu nebyl přímý. Po odchodu z redakce po dvou letech žurnalistiky jsem byl nějakou dobu bez práce. Po několika měsících mi dali šanci Martin Krkoška s Honzou Podzimkem ve zlínské agentuře PRIA, za což jsem jim velmi vděčný. Do té doby jsem se v prostředí online marketingu na sociálních sítích pohyboval na amatérské úrovni a právě v agentuře jsem dostal šanci dál růst. Navíc se tam sešla skvělá parta lidí, se kterou to byla spíš zábava než práce. Tímto zdravím hlavně Toma Baďuru.
Jsem rád, že mohu přispívat k politické evoluci, kdy se do Sněmovny dostali Piráti a další mladí, odvážní a liberální politici. A že bez ostychu zatápí starým zakořeněným strukturám a navíc přitom umí být konstruktivní opozicí a držet kurz. Je to ale pochopitelně časově a psychicky náročná práce. Když jsou ale vidět výsledky a lidé nám evidentně stále více fandí, dělá se nám to o to lépe.
Pokud takto vše půjde dál, je mým osobním cílem třeba i poslanecký post, k čemuž na podzim moc nechybělo. Zatím jsem ale moc rád za to, že mohu nahlížet pod ruce zkušenějším a sžívat se s fungováním Sněmovny.
