Iveta Křenková Manson a jeho často opomíjená kapela, která s ním vstupuje na každém z koncertů, byl na přelomu tisíciletí významnou hudební ikonou. Média o něj často jevila zájem spíš kvůli celkové vizáži, výrokům a šokujícímu chování na koncertech. Zpěvák ale také produkoval originální hudbu, která se nesla ve stylu glam rocku či industriálního metalu. Mezi nejznámější alba patří například Antichrist Superstar z roku 1996 nebo novější The Golden Age of Grotesque vydané v roce 2003.
Nyní se zpěvák i s kapelou po třech letech vrátil na hudební scénu. Deska Born Villain z roku 2012 tehdy rozdělila fanouškovskou základnu na dva tábory – jeden Mansonovi vyčítal, že jeho tvorba poněkud vyměkla, druhý se jej snažil obhajovat. Novější desky zdaleka nedosahovaly takových úspěchů, jako jeho dřívější tvorba.
Marilyn Manson, vlastním jménem Brian Hugh Warner, se na novém albu rozhodl vydat trochu jinou cestou. Devátá řadovka je v několika věcech jiná, než její předchůdkyně. Je o něco tišší a klidnější, přitom dokáže posluchače zaujmout. Je vidět, že se Manson snaží přijít s něčím novým a nelpí na napodobování svých nejúspěšnějších hitovek.
Album otevírá skladba Killing Strangers, ve které lze přes naléhavý rytmus a hlasitou kytaru vycítit určité prvky blues. Manson ještě před vydáním desky poznamenal, že se chystá ubírat právě tímto směrem. Na albu ovšem nechybí ani určitá kontroverze, díky níž je dobře rozpoznatelný od ostatních interpretů. Například texty zůstaly nabité zlobou a bolestí, jak tomu bylo kdysi.
K dalšímu singlu Deep Six Manson vydal i povedený a tak trochu divný (jak jinak) videoklip. Přináší temnou kytarovou linku a celkem našlapané tempo. Zpěvák je více soustředěný a místo řvaní se dostává do zajímavých hlasových poloh. To už nám tak trochu předpověděl i druhý singl z alba, Third Day of a Seven Day Binge.
The Mephistopheles of Los Angels jako kdyby názvem odkazovala na samotného Warnera. Nabízí oprášení starého, dobře známého zvuku z desky Personal Jesus.
Nedá se říct, že by na albu nějaká píseň byla navíc a působila pouze jako výplň. Rozhodně se vyplatí počkat do konce na Odds Of Even nebo Cupid Carries a Gun, která se stala titulní písní pro televizní sérii Salem.
Album zkrátka dokáže zaujmout jako celek, ne jen jednotlivými skladbami, jak tomu bylo u minulých desek. Manson se vrací ve formě a s porcí skvělé, temně zastřené hudby. Ne, že by přišel s něčím novým a převratným. Spíše ukazuje postupný vývoj a velké úsilí. Bledý císař je uspokojivým hudebním zážitkem odshora až dolů.
Hodnocení: 8/10
Zdroj fotografie zde.
