Petr Komárek 
K začátku Hrdličkova pivovarnického příběhu se váže historka. „Všechno začalo naprosto nevinně. U mého koníčku – fotografování,“ vzpomíná. V Domě dětí a mládeže v Olomouci působil několik let ve fotokroužku. Při vánočním večírku lektorů se mu kolegyně pochlubila diplomem pomocného sládka z olomouckého minipivovaru Moritz. Ten tehdy ve spolupráci s Univerzitou Palackého dvakrát do roka pořádal kurz vaření piva pro veřejnost. Hrdličku zaujal a přihlásil se do něj.
O vaření piva jinde než ve velkých pivovarech už z dřívějška. „V Receptáři Přemka Podlahy byla v devadesátých letech epizodka o pánovi, který si v paneláku vařil vánoční ležák,“ vybavuje si. Kurz jej nakonec přiměl k tomu, aby vaření piva u sebe doma vyzkoušel. Pomohl mu Petr Měrka, dnes jeden z nejznámějších domovařičů piva v České republice.
Do někdejší prádelny na dvorku domu na Svatém Kopečku u Olomouce si pak nakoupil pár nerezových hrnců. Datum, kdy uvařil první várku piva, si i po třinácti letech pamatuje na den přesně. Šestého června 2009. „První pokus se mi povedl. Potom jsem vařil každý měsíc jednu várku,“ dodává.
O dva roky později si nadělil dárek k Vánocům. Pro změnu bývalou ordinaci obvodního lékaře přebudoval na minipivovar. Po povolení od celníků začal pivo vařit pro komerční účely. První várka v novém Svatokopeckém pivovaru vznikla v březnu 2012. Vaření piva pohltilo Hrdličku natolik, že se kvůli němu dokonce vrátil do školy. Na střední potravinářské škole v Podskalské ulici v Praze studoval obor kvasná technologie, zabývající se mimo jiné i technologií výroby piva. Doplnil si teoretické znalosti a roku 2014 podruhé v životě odmaturoval. Vlastní piva pojmenoval podle koček i členů rodiny. „Světlému ležáku dal jméno kocour Hanibal, byl to bojovník. Tmavý ležák se měl jmenovat podle dalšího kocoura Merlin, ale název už si předtím zaregistroval pivovar Platan z Protivína. Proto jsem Merlina nahradil Karlem, což bylo jméno mého táty,“ popisuje.
Vaření piva nepovažuje za koníček. Dopoledne často rozváží pivo, teprve pak se v kanceláři věnuje projektování. „Výhodou je, že nejsem ničí zaměstnanec. Obě věci si můžu zorganizovat tak, jak mi to vyhovuje. Když mi hospoda ve čtyři ráno napíše o nové pivo, ráno ho nabalím a v devět dopoledne ho tam dovezu,“ objasňuje. Vaření piva navíc sympatického pivovarníka, který rád vtipkuje, neživí. „Nevsázím vše na jednu kartu,“ glosuje. Co díky pivu vydělá, investuje zpátky do pivovaru. Ten tak zdokonaluje, aniž by musel spoléhat na bankovní úvěry.
