Marek Vašut Tomáš Rosický
Jistě neznámější smolař současného českého fotbalu. Už při jeho přestupu ze Sparty Praha do Borussie Dortmund roku 2001 bylo jasné, že má tehdy jedenadvacetiletý záložník obrovský talent. Každé přestupové období se poté čekalo, který z evropských velkoklubů po něm sáhne. Stalo se tak až v květnu 2006, kdy se Rosický konečně dostal do týmu adekvátního jeho schopnostem. Byl jím slavný FC Arsenal. S číslem sedm na zádech zde měl dále rozvíjet svůj talent a odehrát kariéru na výsluní. Až do ledna 2008 za tímto cílem také šel. Pak ale přišla série dlouhodobých zranění. Zpětně se to zdá být jako prokletí: nejdříve podkolenní šlacha – ta ho vyřadila z mistrovství Evropy 2008, do zápasu se dostal až v září dalšího roku. To byl však jen začátek. Následoval kotník, achillova šlacha, zlomený nos... Po zranění se vždy vrátil, aby na okamžik zazářil a pak se opět zapsal do kolonky marodů. Vždyť za deset let v Arsenalu utrpěl celkem 37 zranění, které ho dohromady připravily o více než tři roky čistého času. V současnosti tak čím dál více zaznívají hlasy, že by měl tento subtilní záložník ukončit svou kariéru.
Milan Pacanda
Zkuste si to představit – máte fotbalový talent a od malička tomuto sportu věnujete téměř vše. Už v sedmnácti letech se dostanete do nejvyšší české fotbalové ligy. Tam se vám daří, z hlediště vás sledují skauti zahraničních klubů a všude kolem slyšíte slova o reprezentaci. Smlouva o vašem přestupu do italského klubu FC Bologna je již téměř přichystána k podpisu. Pak přijde jeden zápas na pražském Žižkově, který se zdá být jako každý jiný a nic nenaznačuje tomu, že by se mělo jednat o zlom ve vaší kariéře. Když vám však po zákeřném faulu domácího obránce Jana Zakopala praskne v koleni, znamená to konec velkým nadějím. Rok a půl poté se nedotknete míče, skauti i reprezentace zmizí v nedohlednu. Velká kariéra je navždy pryč.
Takový je příběh Milana Pacandy, jemuž cestu k velké kariéře přehradilo zranění kolene. Pod tíhou událostí se navíc tento talentovaný útočník začal věnovat více automatům než hraní fotbalu, později se k problémům přidal i alkohol. Přesto ještě stihl pár sezon v pražské Spartě, v Brně a ve Zlíně.
Marián Čišovský
Příběh stopera Viktorie Plzeň Mariána Čišovského je krutou připomínkou reality a faktu, že když nejde o život, nejde o nic. Zranění vazů, svalů a kloubů jsou neporovnatelné s tím, čím si prochází tento slovenský fotbalový reprezentant. Byl u největších úspěchů plzeňského fotbalu – dvou titulů v rozmezí let 2011 až 2013, účasti Viktorie v Lize mistrů a v Evropské lize. V dubnu 2014 si poranil koleno, ale opravdová rána přišla až v létě. Čišovskému byla diagnostikována amyotrofická laterální skleróza. Je to nevyléčitelná nemoc, která zabíjí nejen kariéry fotbalových talentů, ale i lidi samotné. Byť mozek prakticky stále funguje, člověk postupně přestává ovládat své tělo.
Václav Pilař
Další z účastníků plzeňské krasojízdy v Gambrinus lize a evropských pohárech mezi lety 2011-2012. Výkony Václava Pilaře, rychlonohého štírka původem z východních Čech, ho v létě 2012 vynesly až k přestupu do německého bundesligového klubu Vfl Wolfsburg. V létě po přestupu ovšem přišlo vážné zranění kolene, které znamenalo stop na celou sezonu. Poté byl poslán na hostování do jiného německého celku SC Freiburg, kde se měl po zranění rozehrát. Svými výkony však vedení Wolfsburgu nepřesvědčil, a tak se v roce 2014 vrátil do Plzně, kde mělo dojít k znovunastartování slibné kariéry. Bývalého tahouna české reprezentace však loni opět dostihly problém s kolenem, kvůli kterým přišel o celou podzimní část Synot ligy, závěrečnou část kvalifikace na evropský šampionát a pravděpodobně i účast na něm.
