st., 19. duben 2017 21:32

Michaela Raisová: „Pohyb je o uvědomění si sebe sama v prostoru“

Michaela Raisová nejprve studovala jazyky. Brzy ale zjistila, že její srdce hoří pro divadlo. Vystudovala tedy autorskou tvorbu na DAMU, kde v současné době učí. Vede také nespočet různých kurzů a seminářů. Mimo jiné třeba pohybový seminář Pohni se, kde se účastníci učí naslouchat svému tělu od jeho tří základních bodů na chodidlech až po své těžiště. Celé objevování probíhá formou vzájemné interakce, a to ve dvojicích i skupinách. Účastníci si musí vzájemně naslouchat, v místnosti je však většinou ticho. Naslouchají si totiž těly, vzájemně se vnímají.

Jak jste se dostala k pohybovým aktivitám? Co jste dělala před tím?

Dostala jsem se k nim velkou oklikou. Moje první seznámení s pohybem bylo ještě před gymplem, kdy jsem chodila na kung-fu. Po gymplu jsem vystudovala čínštinu, amerikanistiku a anglistiku. V té době jsem přičichla k divadlu. Po jednom představení v Národním divadle jsem se rozhodla jít na obor Autorská tvorba a pedagogika na DAMU. Tam se zrodil i můj zájem o současný tanec. Proto jsem paralelně chodila ještě na HAMU na hodiny contemporary, což je současná taneční technika.

Dělalo Vám něco zpočátku velký problém?

Hned na začátku jsem zjistila, že prvky z bojového umění hodně korespondují s partneřinou nebo moderním tancem. Takže když člověk ví, kde má těžiště, svoje centrum, tak mnohem rychleji chápe dané techniky. Problém mi ale dělají klasické baletní techniky, protože nemám klasický taneční tréning.

Jaké problémy mají Vaši žáci?

Samozřejmě každý student se potýká se svými problémy. Nicméně nejde o to, jestli má někdo třeba správně propnuté nohy. Hodně pracujeme s tím, aby člověk jednoduše zjistil, jaké možnosti má a aby s nimi dokázal vědomě pracovat. Jde vlastně o objevování sebe sama.

Pomáhá uvědomění si vlastního těla, jeho těžiště spolu se základními body nějak zdravotně? Může například pomoct odstranit bolesti zad?

Samozřejmě. Na pohyb se dá dívat zaprvé z psychosomatického hlediska, protože to, co se nám děje v životě se odráží i v tom, jakým způsobem se k sobě vztahujeme. Když si uvědomíme nějaké chyby, můžeme je potom měnit. Za druhé se samozřejmě učíme pracovat s tělem i tak, aby to pro nás bylo výhodné a pomáhali si tím. Je důležité pochopit, jak na tom jsme a kam dál můžeme.

Jakou základní věcí by se měl člověk řídit, aby měl správné držení těla a chůzi?

I si jen vzpomenout je dobré. Když si uvědomím svůj postoj, můžu s ním začít pracovat. Oporu máme v chodidlech, takže když mi někdo řekne, abych se narovnala, neznamená to, že se zvnějšku narovnám. Nejprve se opřu o chodidla, uvědomím si, kde stojím. Pak se teprve můžu krásně narovnat.

Věnujete se v současné době pouze pohybovému cvičení a jeho učení, nebo se stále aktivně věnujete i divadlu?

Věnuji se aktivně i divadlu. Dělám různé pohybové projekty. Spolupracuji s tanečnicí a performerkou Janou Novorytovou, se kterou mám autorské představení. To několikrát do roka uvádíme na různých festivalech, v Altě a v Truhlárně na Žižkově. Také spolupracuji s Milošem Orsoněm Štědroněm. Spolupráci udržuji i s Národní galerií a choreografickým centrem Sesta. Většinou jde o krátkodobé projekty. Například loni jsme dělali zajímavý projekt v Národní galerii s americkou choreografkou a senegalským výtvarníkem. Na grand openingu ve Veletržním paláci jsem spolu s šesti dalšími tanečníky tančili před jeho ohromnou instalací.

Zobrazeno 3116 krát
Naposledy upraveno: pá., 21. duben 2017 20:06
Pro psaní komentářů se přihlaste