Jiří Satke 
Milgramův experiment je jeden z nejzajímavějších experimentů v sociální psychologii. Stal se také jedním z nejkontroverznějších, zejména kvůli lhání účastníkům o realném záměru experimentu, jelikož jeho prozrazení mohlo vést ke zkreslení výsledků.
Stanley Milgram, autor experimentů, nápad získal, když během soudu nacistického byrokrata Adolfa Eichmanna tento válečný zločinec a jeden z hlavních organizátorů holokaustu pronesl větu: "Poslouchal jsem pouze rozkazy, nevěděl jsem, čeho jsem se dopustil."
O tom, zda-li to myslel vážně, nevíme. To nic nemění na tom, že se jedná o stejnou poslušnost k autoritám, která se vyskytla v Milgramových experimentech.
Průběh experimentu
V hlavním experimentů hráli roli 3 lidé. Dobrovolník, který se přihlásil s vědomím, že se účastní výzkumu učení a paměti jako učitel. Druhou osobou je žák, kterého připoutali na židli a připojili na generátor elektrických šoků. Nejdůležitější roli sehrála autorita, která měla nést zodpovědnost za průběh experimentu a dohlížet na celý průběh, stejně jako vyvíjet tlak na dobrovolníka.
Dobrovolník v roli učitele měl za úkol dávat elektrické šoky žákovi pokaždé, když si nezapamatuje určitá slova. Při každé špatné odpovědi měl učitel za úkol navýšit počet voltů, které žák dostane, až do maximální výši 450 voltů. Na tlačítkách, které udávají sílu šoků, byly jasně popsané štítky s názvy "slabý šok" až po "nebezpečný šok." Nutno zdůraznit, že žák byl herec, který předstíral, že dostává šoky. Po každém vyšším šoku musel žák zdůraznit svou bolest, aby dal učiteli signál ke své nespokojenosti.
Experiment odhalil, že lidé jsou schopni podřídit se autoritě i v situacích, kdy její příkazy přímo odporují jejich vlastním morálním zásadám nebo vnitřnímu přesvědčení. Experimentu se účastnilo 1 000 participantů, z toho 960 z nich byli muži. Drtivá většina poslechla autoritu a udělila největší možný šok, který by při skutečné události dokázal člověka zabít. Ve stejné situaci se pravděpodobně nacházela spousta lidí, kteří pracovali v totalitních režimech. A to nemusí ani cítit odpor vůči těm, na kterých páchají zlo. Stačí respekt k autoritě a instituci.
Můžeme se ubránit autoritám?
Snaha vymanit se ze spárů autorit je nemožná. Nemusí se nutně jednat o pracovníky ve státních strukturách. Autority můžeme potkat i v holičství, kdy nám holič řekne, abychom otočili hlavu na stranu, protože nám chce žiletkou upravit účes. Naopak pokud by nám stejný pokyn dal číšník v hospodě, pravděpodobně bychom odmítli.
Kritika experimentu
Experiment byl kritizován především kvůli neetickému přístupu k dobrovolníkům, například kvůli lhaní o reálném průběhu experimentu, kdy byli dobrovolníci přesvědčeni, že reálně ubližuji druhým lidem. Těžké stresové situace způsobené nátlakem autority mohly subjektům přivodit trvalé následky.
I přes kontroverze se výzkum proslavil jako jeden z nejznámějších, jelikož ukázal podstatu vztahu mezi autoritou a běžným člověkem.
