Haňa Šindlerová
Ahoj Míšo. Ahoj Hani. Dáš si punč? (Ani jsem nestačila odpovědět a už mi přistál jeden kelímek s punčem pod nosem.) Jak to tady vnímáš, když prodáváš ten punč?
Já to vnímám tak, že ráno se hlavně prodává ten dětský punč, do dvanácti hodin, protože moc lidí alkohol nepije. Ale zase na druhou stranu po té dvanácté až do jedenácti večer, co jsme tady, to jede obyčejný punč a to ti lidi dávají do toho panáky a to už je celkem síla.
A kolik tak toho padne? Kolik se toho vypije?
V soboru a neděli jsme měli tržbu devět tisíc. Jenom tržbu. Takže jsme to počítali, že by to vyšlo na 360 punčů, což je docela pěkný.
A nevadí ti, že máš tady naproti a všude okolo konkurenci?
Ono se to nedá nikam jinam postavit, protože tady jsou stánky s punčem opravdu všude. Ale na druhou stranu tady máme víceméně už stálé zákazníky, kteří sem chodí s tím, že ho máme pravdu nejlepší, že jim jinde nechutná, že ho máme takový poctivý, tak se vrací sem.
Nemrzí tě, že nemáš čas si prohlédnout ty ostatní stánky?
Já si to projdu odpoledne, to není problém. A když si to chci projít a je nás tady víc, tak tady někdo zůstane.
Kolik hodin denně tady pracuješ?
Šest – od devíti do tří. A někdy i večer, to o víkendech.
Stala se ti tady nějaká nepříjemnost? Neobtěžoval tě někdo?
Ne, jediný, co bylo nepříjemný, to bylo, když se vypíná elektřina a nám tady zůstává ještě ten horký punč, ti lidi chodí k nám, protože všechno je zavřené. Jenže oni si to položí tady na ten stoleček a nedostane se na další, kteří se sem nemohou dostat. Tak kamarád, který se mnou pracuje, jim řekl, jestli by si to mohli dát jinam, a jedna paní tady docela dlouho hledala dlouho lžičky a cukr a přitom to bylo přímo před ní. Vypadala, že toho punče měla asi hodně, to bylo potom nepříjemné.
Jak to potom řešíte, když vypnou tu elektřinu?
Máme tady svíčky a dokud je punč ještě teplý, to je tak třičtvrtěhodinku, tak prodáváme. Ty stánky se po desáté pomalu zavírají, takže v sobotu jsme měli za tu poslední hodinu tržbu dva tisíce navíc, což byla paráda.
Vy nabízíte francouzský punč, máte dětský, co všechno máte v nabídce?
Základem je ten francouzský punč, ve kterém je rum, vodka, pomerančový džus a koření. Pokud je někdo odvážnější a připadá mu to málo silné, tak si do toho může dát panáka rumu, vodky nebo griotky.
Máte tady vyvěšenou ceduli se zákazem podávat alkohol mladším osmnácti let. Kontrolujete občanské průkazy?
Kontrolujeme, přišli za mnou dva chlapci, kteří vypadali tak na třináct, a já jsem jim nabídla dětský. Tak se na mě tak divně podívali a šli pryč. Mladším osmnácti let nenaléváme.
Jak to řešíš, když jsi tady těch šest hodin sama, potřebuješ se najíst, odskočit si na toaletu?
Většinou je tady někdo známý, kdo mi to tu pohlídá, Buď někdo ze šéfů to zajde zkontrolovat a já si skočím na záchod na radnici, nebo je tu někdo z kamarádů, schovám kasu a nechám je hlídat stánek.
Jak se ti líbí trhy?
Mně se to líbí moc, já jsem to chtěla dělat čtyři roky, co sem chodím.
Připadá ti, že když srovnáš naše trhy s trhy třeba v Německu, že tady u nás prodávají blbiny?
No jo, prodávají tady hrozné blbiny. Jako… (do řeči nám skočil zákazník)
„Dobrý den“
„Dvakrát, prosím“
„Jaké ovoce?“
„Nevím, nevím… Asi jahody.“
„Děkuju“ (mladík odchází)
Nejsou tady tradiční hrnečky, jako bývají třeba ve Vídni, ale jsou tady stánky s plyšákama a tak, to mi přijde zvláštní, nehledě na to, že polovina stánků je s punčem.
Ale ten váš je moc dobrý. Hraje vám tady pěkná hudba, máte hezké prostředí…
Musíme přilákat zákazníky. Musíš se na zákazníky smát, aby za mnou chodili.
A funguje to?
Funguje, já jsem se tady učila psychologii a přišla za mnou jedna paní, řekla mi: „Vy se tváříte tak smutně.“ Asi jsem byla začtená.
Jací jsou zákazníci?
Většinou milí, málokdy se mi stalo, že by byli protivní. Pánové mi vždycky přejí dobrý den. Chodí, sem tam se usmějí, jeden pán si tady byl pětkrát pro dětský punč, protože byl řidič.
Kdybys měla teď hodinu volno a dost peněz, co by sis tu koupila?
Jsou tady takoví andílci v jednom stánku a ti jsou keramičtí nebo z nějakého přírodního materiálu, vypadají moc pěkně. Potom bych si šla koupit něco k jídlu.
Piješ punč v pracovní době?
Když mi je zima, tak si dám, ale už mi to celkem leze krkem, to jsem tu třetí den.
Co tady máte k tomu za ovoce?
Máme tady jahody, pomeranč, ananas. Měli jsme tu mandle, ale ty došly, ty zase dovezou odpoledne. Lidi si to hážou do toho punče a chutná jim to.
Které ovoce jde nejvíc na odbyt?
Jahody.
Máte moc hezký kompot.
(Smích)
Bolí tě nohy? Když sedím, tak ne. Ale v sobotu jsme tu měli dost lítačku a to jsem tady byla od dvou hodin do jedenácti do večera, to je nějakých devět hodin. To mě bolelo celé tělo a punče jsem měla plné zuby, jen jsem ho viděla. Co ceny, máte je stejné jako ostatní? Jsou všude stejné, protože pokud by to bylo levnější, tak by se nám to tak nevrátilo; kdyby to bylo dražší, tak by to lidi nekupovali. Ale naproti mají punč, to mají jenom víno a toho panáka tam nalévají před nimi. My ten rum a tu vodku máme přímo ve várnici a ještě lidem přilévají, když chtějí. Ale máme ho i tak celkem silný, protože máme dobré víno. Je to Modrý Portugal, koukám. Je to Modrý Portugal, Máme ho z Rakouska. Vozí nám to v obrovských kanystrech a my jsme je přelévali do menších třicetilitrových, abychom to sem vůbec dovezli. Proč nemáte víno z Moravy? Protože to vyšlo levněji. Ale pořád to není nějaké krabicové. To naše víno je dobré samo o sobě. Kdo vybírá hudbu? Máme tady pár cédéček, ale já to nějak neřeším, Mně je to jedno, stejně je tu takový randál, že to není slyšet, ale máme tady i Edith Piaf a jinou francouzskou hudbu, aby to tady vypadalo jako od Pařížana. Potom máme vánoční koledy. Máš na sobě kabát, šálu s čepičkou, není ti zima v té budce, máš nějaké topení? Ne nemám, to by bylo Pánu Bohu do oken, to by šlo úplně pryč. Ale zima tu zase není, dá se to vydržet. Já ti tedy mockrát děkuju za rozhovor, zase někdy. Není zač.
