Vendy Rojčíková 
Tíhnou podle vás zástupci generace Z k extremistickým stranám?
Generaci Z, chápete, zhruba tak od 1995 až...
…až ti, kdo mohou teď volit. Takže 2006.
Myslím si, že tam není zase tak výrazný příklon. Pokud se podíváme na průzkumy, tak nevidíme, že by to byla hlavní základna vysloveně extremistických stran, protože vyhraněně antidemokratické strany u nás zatím nejsou zastoupené. Spíš se vždy točí kolem kategorie populismu, radikalismu, často jsou také antisystémové, a je tam patrný příklon k ruské politice. Nicméně z toho ještě nelze vždy odvozovat, že by to byl a priori extremismus v pojetí, jak je chápán ministerstvem vnitra. Obecně u nás tvrdé extremistické strany nemají až tak silnou podporu. Pokud se podívám na antisystémové spektrum, radikální strany a populistické strany, tak ani tam nejsou mladí dominantně zastoupení mezi voličskými skupinami. Jedná se spíše o důchodce. Nicméně objevují se tam některé malé skupinky mladých, které různé strany podporují.
A kdybyste to srovnal s předchozími generacemi? Tíhnou lidé, dejme tomu ti, kteří jsou teď v důchodovém věku nebo odcházejí do důchodového věku, k té radikalizaci více?
Řekl bych, že v minulosti byla podpora větší. Mám na mysli kategorie nezaměstnaných mladých mužů jako tradiční elektorát silné krajní pravice v devadesátých letech. Jednalo se o Sládkovy republikány. Nešlo jen o nezaměstnané, ale i manuálně pracující a podobně. Potom například i v podpoře Dělnické strany sociální spravedlnosti, respektive předtím Dělnické strany, která ale zase nikdy nedosáhla tak velkých zisků. To se ale nebavíme o generaci Z, to byla generace předtím.
Jaké extremistické strany u nás působí?
Problém je, jak u nás přesně vymezit extremismus, protože už to nejsou tradiční ideologie typu fašismus nebo nacismus. V podstatě vymírají i dogmatičtí komunisté, které pokud je budu chápat jako extremistické, tak ano, ti mají základnu v důchodovém věku. Určitě najdu nějaké komunistické mládežnické organizace, pořád najdu malé neonacistické spektrum, ale to už nejsou lidé, kteří by byli dominantní základnou politických stran, které jsou označovány za populistické, předsudečně nenávistné a podobně.
Antisystémové, radikální.
Já mám nejraději slovo radikální. Radikální strany mají hlavní voličskou základnu ve vyšších věkových kategoriích, přestože se najdou voliči i jinde. A teď bychom museli vědět, kam zařadit Motoristy, které vlastně spíš chápu jako stranu konzervativně vyhraněnou. Já se trošku bojím toho nálepkování, ale toto bych neřadil mezi extremismus.
Já jsem se teď dívala na poslední průzkum STEM a tam mají Motoristé největší volební základnu právě mezi mladými. Čím to je, že jsou tak úspěšní?
Myslím, že to bude nový typ protestní strany. Je to hodně spojené s osobností Filipa Turka, který je pro část nespokojených mladých lidí generačním vzorem, důrazem na luxusní automobily a životní styl, který propaguje. Vyplývá to z informací, které jsem získal, když jsem se bavil s lidmi, kteří jsou kamarádi voličů nebo přímo voliči. Je ale problém, že na to nemáme podrobné výzkumy. Turek se dokázal dobře pohybovat na sociálních platformách, což mu přineslo popularitu mezi určitou výsečí mladých lidí. Mladí muži v něm vidí vzor rebela žijícího luxusním životním stylem a má rád auta, která jsou pro ně také důležitá. Toho dokázali využít Motoristé. Strana je většinově vázaná na struktury kolem Václava Klause a zatím mají Turka jako hlavního tahouna. Řekl bych, že jiní lidé tam tolik pozornosti nepřitahují. Volební úspěch, který zaznamenala strana loni, byl z velké části způsoben tím, že kandidovali spolu s Přísahou Roberta Šlachty. Ale po rozchodu budou muset obhajovat pozice samostatně. Na což si věří. Ale znovu říkám, musí mít podchycenou právě tu základnu, kterou jsem zmiňoval.
Máte pocit, že radikalizace některých mladých může být dána zklamáním ze systému a z momentálních vládních stranách?
Pokud by to byli úplně mladí prvovoliči, tak je otázka, jestli byli zklamáni. Ano, mohlo by se jednat o určitou nedůvěru vůči establishmentu. Vezměme si, že volby byly vlastně před třemi a půl lety, takže ti, kterým je teď osmnáct, těm tehdy bylo patnáct. Řekl bych, že spíš už vidí a nahlíží negativně na to, co se děje v politice a hledají nějaký protest. V tomto směru to na mladé může působit. A znovu říkám, pro nějaký vzor určitého jednání, pro část těch mladých se znovu nabízí Turek, jako určité protestní vyjádření.
On je i dobrý rétor, což může imponovat části voličstva.
Určitě ano. Ovládá schopnost pohybovat se sociálních sítích, což třeba celá řada jiných politiků neumí. A když se o to pokouší, tak to třeba působí trapně, zatímco on to dělá profesionálně.
Máte pocit, že sociální sítě hrají velkou roli v tom, koho mladí volí?
Myslím si, že hrají. Tady se dokonce přiznám, že právě proto, že už nejsem mladý, se často těžko vžívám do složité sítě influencerů, podcastů a podobně. Na hodně lidí to dnes působí. Nemám ani čas to zkoumat a nevím úplně přesně, jak se sympatie ke konkrétními influencerovi, podcastu a podobně dostanou do voličského rozhodnutí. Rozhodně to hraje velmi silnou roli, protože to jsou vlastně nejen sociální sítě a příspěvky, které se sdílí, ale i nové formáty, mezi které patří vizuální styl, podcasty a podobně.
Máte pocit, že se mladí přiklání spíš doprava nebo doleva?
Podle toho, co zatím vidíme, to spíše vypadá, že se přiklání doprava. Obecně můžeme debatovat o tom, co je u nás doleva a co doprava. To se u nás hodně změnilo po tom, co se ze systému dostala Sociální demokracie. Můžeme se taky bavit o tom, jestli část této levice vlastně převzalo hnutí ANO, alespoň co do voličstva A to přesto, že jeho rétorika není otevřeně levicová. Ta rétorika je těžko určitelná. Takže si myslím, že mladí spíše tendují doprava, minimálně v sebeidentifikaci, a také co se týče své image. Tradiční levice u nás není moc in.
A co progresivní levice?
V určitých skupinách, například na vysokých školách, v intelektuálních kruzích nebo v umělecké sféře, se objevují prvky progresivní levice, často spojované s takzvanou woke ideologií. U nás se ale tento směr neuchytil tak silně jako na Západě. Ani u Pirátů, u kterých by se tato orientace mohla očekávat, není její podpora příliš silná. Část mladých, a to je odhad bez přesných sociologických dat, podporovala dříve Piráty, chvíli i Zelené. Tito lidé úplně nezmizeli. Stále mezi mladými existují, ale není jich tolik. Můj hrubý odhad je, že progresivně levicově smýšlejících mladých je možná kolem 10 až 15 %. Oproti západní Evropě je to poměrně nízké číslo.
A potom část mladých, kteří mají nižší vzdělání a možná žijí v odloučených regionech, právě tíhne na pravou stranu?
Myslím si, že to je právě otázka. Tíhnou k tomu, co bychom mohli nazvat nějakým radikalizačním populistickým antisystémem, který v sobě míchá levicové prvky silného sociálního zabezpečení, zároveň mají předsudky proti migraci, proti otevřenosti světa. Teď se velmi tvrdě vyslovují proti válce na Ukrajině a Ukrajincům zde. Takže je to takový mix netolerance spojený zároveň se silným důrazem na sociální zabezpečení a na přerozdělování prostředků, což je blízké ekonomické levici. Tam se míchají různé věci, a myslím si, že ti lidé by se sami za levičáky neoznačili. Spíše se považují za něco jako vlastence, což chápou tak, že je to táhne doprava. I když to třeba nejsou schopni úplně jasně vyjádřit.
Jsou v dnešní době politické strany dobře naladěné na to, aby k sobě lákaly mladé voliče?
To je otázka, na kterou nejsem schopen odpovědět, protože nevím, jak to bude v nadcházejících volbách. Bude to hodně záležet na tom, jak se podaří dostat generaci mladých voličů a prvovoličů k volbám. Ukázalo se, že v loňských krajských volbách a volbách do Evropského parlamentu přišla spíš část mladých, kteří jsou protestně naladění, zatímco strany etablované, jako současná vládní koalice, nedokázaly mobilizovat takový počet voličů v různých kategoriích. A to nejen mezi mladými. A ano, některé strany víc cílí na mladé. Třeba Piráti. Zatímco u ostatních stran to není vždy tak jasné.
Proč?
Protože mladí nejsou tou nejsilnější voličskou skupinou. Elektorát je složen hodně z důchodců a starší lidi v produktivním věku, takže cílení na mladé není pro strany tak silné z hlediska celkové profilace, protože mladí nejsou silná voličská skupina. Samozřejmě, žádná strana si mladé nedovolí ignorovat. A myslím si, že různé strany se snaží nabídnout nějakou perspektivu. Co se teď začalo hodně zdůrazňovat, zvlášť ze strany Sociální demokracie a některých dalších, je bydlení. To se velmi týká mladých. Myslím, že je to teď výrazné ve strategii Sociální demokracie, která se tím chce znovu dostat na výsluní.
Je to téma, které mladé zaujme a které je motivuje jít k volbám?
Může a tady se projeví důraz na sociální funkce státu, když to řekneme levicově, které mají zabezpečit bydlení v situacích, kdy je velký nedostatek bydlení právě pro mladé.
Vy jste to nastínil u Pirátů. Tam může být problematické i to, jak strana působí dezorganizovaně.
U Pirátů je samozřejmě potřeba vzít v potaz to, že jde o velmi netypickou stranu. Ve světě šlo u pirátských stran většinou o krátkodobý fenomén spojený hlavně s odporem proti zpřísňování duševního vlastnictví na internetu. To, že u nás takhle dlouho vydržela silná, je v podstatě anomálie. Samozřejmě najdeme Island nebo podobné příklady, ale v českém prostředí částečně převzali roli středově liberální strany. A zároveň ale v sobě nesli i silné progresivistické křídlo. Tyto dvě linie se přestaly shodovat, zvlášť v momentě, kdy se strana začlenila do vlády. V tu chvíli přestali být pro jednotlivé skupiny čitelní, a začaly se objevovat vnitřní spory. Nadávali si do bolševiků a konzervativců, a tím pádem ta strana ztratila společnou identitu, kterou už dlouho neměla, protože v ní byly různé typy lidí. Navíc se zapomíná, že v jejich řadách byla v jednu dobu i určitá skupina proruských, nebo spíše protiamericky naladěných aktivistů, kteří prosazovali mírovou rétoriku. Piráti tak byli vlastně směsicí velmi různorodých názorových proudů, které spolu držely hlavně kvůli sdílené značce, ne kvůli společné ideologii. Dnes působí Pirátská strana spíše jako středově liberální, což vedlo k odlivu progresivně naladěných voličů. Je možné, že by se k nim mohli částečně opět přiblížit třeba skrze spolupráci se Stranou zelených. Jinak totiž hrozí, že tahle zhruba tříprocentní skupina voličů nebude zastoupena.
Článek je součástí souboru textů vypracovaných v rámci samostatného projektu.
