Kristina Jochmannová Muzikálové zpracování se však od toho filmového liší hned v několika podstatných bodech.
Na začátku více než dvouhodinového představení se poprvé setkáváme s Kšandou, Bejbinou a Edou. Kdo by však čekal mladíčky jako ve filmu, byl by nejspíš stejně zmatený jako já. Alespoň ze začátku. Režisér Luděk Golat se totiž rozhodl vsadit na zdvojenost jednotlivých postav. Tyto tři tak na jevišti uvidíme jak ve „starší verzi“ v podání Jaroslava Krejčího (současný Kšanda), Václava Bahníka (současný Eda) a Ivany Plíhalové (současná Bejbina), tak i ve verzi, na kterou jsme zvyklí z filmu. Jejich alter ego, tedy mladší verzi, si pak střihli Štěpán Gajdoš/ Kryštof Grygar jako Kšanda, Tomáš Krejčí jako Eda a Lenka Kočišová/Renáta Mrózková jako Bejbina.
Další nejasnosti pak může přinést i postava „navíc,“ na kterou nás hned ze začátku upozorní Kšanda starší. Bejbina totiž není Bejbina, jako ve filmu. Pro postavu Kšandovy sestry Aleny tady máme další herečku, Annu Stropnickou. Že se v tom ztrácíte? A to ještě není všechno! Aby toho nebylo málo, Jaroslav Krejčí, který v Šakalích létech ztvárňuje současného Kšandu, hraje zároveň i otce mladého Kšandy. Tedy pro „zjednodušení“ - hraje svého vlastního otce v něčem, co by se dalo nazvat téměř trojrolí. A arogantní estébák, manžel barové zpěvačky Milady, se na konci představení objeví na pódiu jako transvestita, se svou manželkou tvoří lesbický pár a chystá se na finální přeoperování na ženu. Jen Bejby zůstal pořád stejný a jeden. Výstřední chuligán se svou kytarou a vášní pro rock-n-roll Vojtěch Lipina/Adam B. Sychrow zamával osudy všech ostatních postav i v divadelní verzi.
K mému velkému zklamání nebyly ani pěvecké výkony jako takové nikterak oslnivé. Na druhou stranu, nebuďme tak kritičtí, například choreografii mělo představení poměrně fyzicky náročnou. Herci si tak zaslouží pochvalu za to, že to vůbec udýchali a ještě k tomu zvládli zpívat.
Jediné hudební provedení, jako obvykle, nezklamalo, a člověku se tak nakonec dostalo zadostiučinění.
Výsledný celek by možná nepůsobil tak zmateně, kdybychom se dokázali oprostit od filmové předlohy a mezilidské vztahy byly trochu lépe vykresleny a popsány. Bohužel v tomto případě místo oddechového zážitku neustále přemýšlíte, kdo je vlastně kdo a jak zapadá do příběhu.
Na představení se můžete zajít podívat 26.5 (út), 2.6 (út), 17.6 (st), 19.6 (pá).
Zdroj fotografie zde.
