Tomáš Vavera Ačkoli kapela a její převratný a v tu dobu naprosto originální zvuk stála u samého zrodu tzv. nové vlny a ovlivnila spoustu pozdějších hudebníků, u nás příliš známá není. I to je tedy jeden z důvodů, proč bych rád alespoň pár řádků Ianovi a Joy Divison věnoval.
Životopis Iana Curtise není vůbec dlouhý, neboť se tento talentovaný básník oběsil ve svém bytě na prádelní šňůře v pouhých dvaceti třech letech. Ovšem i tak toho po sobě stihnul zanechat poměrně hodně, mimo jiné také manželku, kterou si bral v osmnácti, a malou dceru. Především pak ale nesmazatelný otisk na poli hudebním. Píše se rok 1977, kdy díky svému básnickému nadání a temnému hlubokému hlasu zaujme v tehdy začínající skupině Warsaw pozici textaře a zpěváka.
Ze začátku byly Warsaw obyčejnou punkovou kapelou, kterých v té době bylo jako máku. Navíc tehdy již existovala skupina Warsaw Pakt, takže jejich názvy byly snadno zaměnitelné. Není proto divu, že o jejich nahrávky nikdo příliš velký zájem nejevil. Skupina se tedy uzavřela před okolním děním a veškerými vlivy, důsledkem čehož byl naprosto nový a originální zvuk.
Do té doby dominantní kytara byla upozaděna, namísto toho základ tvořily bicí a baskytara, později bylo hojně využíváno i syntetizátorů. Skupina také změnila název na Joy Division, který byl odvozen z názvu „oddílů pro radost“ v koncentačních táborech, což byly „bordely“ pro nacistické důstojníky. Kapela navíc koncertovala oblečená v černém a na obalu jejich prvního singlu byl obrázek bubeníka v uniformě Hitlerjugend. To vše dalo vzniknout fámám o tom, že členové sympatizují s nacismem, což byl ovšem nesmysl.
Avšak Joy Division by byly dnes jen stěží takovou legendou nebýt Iana Curtise. Jeho texty plné deprese a rezignovanosti zpívané temným hlasem přesně sedí k někdy až „nepříjemné“ hudbě. Navíc Ian při živých vystoupeních vynalezl svůj vlastní taneční styl, kdy se u mikrofonu zmítal způsobem, jenž připomínal epileptický záchvat.
Touto chorobou nicméně trpěl doopravdy, takže publikum a zbylí členové skupiny si nikdy nemohli být jisti, jestli se jedná o část vystoupení nebo jestli má opravdu záchvat. Mnohokrát musel být odnesen přímo z podia. Avšak časté koncertování jeho zdravotní stav pouze zhoršovalo, musel brát množství léků, což vedlo k silným depresím, ačkoli kapele se dařilo čím dál tím lépe. Dokonce měla odcestovat na tříměsíční turné po USA, což bylo opravdovým úspěchem. Nikdy se tak ale nestalo, právě kvůli Ianově sebevraždě. Stejně tak se Curtis nedožil ani vydání druhého alba skupiny Closer, které vyšlo v červnu 1980.
Hudba Joy Division není krásná a příjemná na poslech. Je spíše tajemná, depresivní, s úžasnými lyrickými texty, které ve vás nezanechají zrovna ty nejlepší pocity. Rozhodně to není nic, co si člověk pustí pro lepší náladu. I přes to má v sobě ale jakési zvláštní kouzlo, které vás vždy znovu přivábí k poslechu nahrávek této jedinečné kapely.
