Tereza Stryková 
Když se řekne textové RPG, hodně lidí nemá sebemenší tušení, o čem se mluví. Jak byste tedy zcela nezasvěcené osobě vysvětlila, o co se vlastně jedná?
Já to ráda popisuji jako kreativní druh psaní s další stranou. Jde o to, že stejně jako u klasického role-play gamingu, hrajete za jednu konkrétní postavu a ovlivňujete chování jen té dané postavy. Místo pohybu myší a šipek na klávesnici, popisujeme slovy, co naše postava dělá. Můžeme napsat co má na sobě, jak se chová, co říká i to, co si myslí.
Takže jde o vytvoření postavy a následný popis jejích činností, vzhledu, okolí a to celé se děje za přítomnosti ostatních hráčů, kteří dělají to samé.
Ano, dalo by se říct, že je to kolektivní psaní jednoho velmi komplexního příběhu. To jak jednotlivé postavy a příběhy dopadnou, totiž není jen na nás, ale i na interakci s ostatními postavami a hráči, co je hrají. Děj je tak často mnohem otevřenější a různorodější než u jasně naprogramovaných počítačových her. Vždy je tu ale někdo, vypravěč, který dává hrám případný řád či dělá velké zvraty, které pomohou k dalšímu rozvoji dějových linek, a také hlídá, aby nevznikl absolutní chaos.
Takže jako u všeho, i zde jsou pravidla, podle kterých se musí hráči řídit. Jsou nějaká vyloženě univerzální, nebo se to spíše odvíjí od kolektivu a vzájemné domluvy?
Každé t-rpg má svá pravidla a ty se vzájemně liší. U jednoho jsem si ale jistá, že je součástí každého rpg. Říká se mu Křišťálová stěna a jednoduše to znamená, že já nejsem moje postava. Takže když si moje postava nerozumí s postavou druhého hráče, neznamená to, že já si s tím hráčem taky nerozumím. Toto pravidlo obvykle zachovává dobré vztahy mezi hráči a je často i velmi dobrým pomocníkem.
Kolik hráčů je na hru vůbec potřeba?
Na hru obvykle stačí dva lidé. To je potřebné minimum.
Jak se k takové hře člověk vůbec dostane, pokud se o t-rpg doslechl úplnou náhodou a nemá tušení, kde by měl hledat?
Narazit na něj můžete na různých Facebookových fórech, kde se jednotlivé t-rpg propagují, takže si můžete vybrat podle toho, co vás zaujme. Taky jsou na tuto propagaci vytvořené weby. A pak už je jen na vás jaký druh hry si zvolíte, protože se dá hrát téměř kdekoli. Hraje se přes messenger, Instagram, různá fóra či jsou servery přímo uzpůsobené a připravené na tento typ hraní jako vlastní fóra nebo chatovací místnostmi.
Potřebuje hráč ke hře ještě něco, když už se prokousal všemi pravidly a založil si postavu?
Jsou t-rpg která mají například uvedený potřebný věk. Ráda bych řekla, že ho tím pádem všichni dodržují, ale jedná se o svět internetu, takže lidé prostě pracují s informacemi, co dostanou, ať už pravdivé jsou nebo ne. Jistá znalost jazyka je také zajisté potřeba, ale nevím, že by někde kamenovali za špatná y/i či mně/mě a podobné věci. Sama v tomto ohledu občas pokulhávám a nikdy mě to od hraní neodradilo, stejně jako lidi hrající se mnou.
Jak dlouho se už t-rpg věnujete?
T-rpg hraju už téměř jedenáct let. Jako hráče mě k tomu vede zkrátka zábava, kreativita a nezměrné množství věcí co můžete zažít. Můžete ovládat živly, být kouzelníkem v Bradavicích tak i vlkodlakem, či dokonce bojovat o srdce prince. Záleží prostě na tom, co vás baví. Já osobně také jedno t-rpg vedu a díky tomu si všímám i jiných kvalit a věcí, co mě na hraní baví. Jako je třeba pocit, když najdete příjemnou a přátelskou komunitu nebo momenty, kdy se s některými lidmi setkáte osobně a vznikají nová přátelství. Hraní vás nutí myslet jinak a podle mě to rozhodně zvyšuje slovní zásobu i představivost hráčů. Během pandemie to také byla skvělá cesta jak navzájem zůstat v kontaktu a dělat spolu něco, co nás baví.
Má t-rpg i nějaké negativní stránky?
Celkově bych řekla, že pro hodně hráčů jsou negativní stránkou emoce. Zatímco jedna strana hráčů miluje zvraty, ať jsou kladné či ne, druhá strana hráčů by chtěla jen sladké hry nebo všechno sluníčkové a pozitivní.
Ale tak to nefunguje.
To bohužel ne. T-rpg jsou v tomhle obvykle dost realistická a každý hráč má jiné představy. Ve hrách jsou hádky, rozpory, nevěra, někdy i rvačky nebo úmrtí. Díky tomu to ale občas i hodně skřípe, protože, i když je tu ono pravidlo Křišťálové stěny, textové hry umí velmi vtáhnout do děje a emocí které právě prožívá naše postava, takže je snadné reagovat i v realitě velmi emotivně a bez rozmyslu.
A z pohledu vedoucího hry? Jako šéf máte jistě spoustu povinností a čas tak netrávíte jen hraním a bavením se.
Jako admin opravdu netrávím čas jen hraním a bavením se. Kolikrát bych řekla, že je to prostě práce jako každá jiná, jen za to nedostávám peněžní ohodnocení. Musí fungovat web, musíme pro hráče vymýšlet společné akce a události. Něco nového a zajímavého aby je hra u nás stále bavila. Také jsme často pod útokem našich hráčů, protože je těžké se zavděčit všem a bohužel často řešíme i šarvátky mezi hráči a kupu dalších věcí. Je to dřina. A asi jako každá práce s lidmi i tahle občas stojí ne jen pot, ale i slzy. Myslím, že negativních stránek je hodně, ale já osobně se snažím dívat spíše na ta pozitiva.
Pozitivní myšlení se ale očividně vyplácí, protože vaše t-rpg už nějakou tu dobu funguje a stále přibývají noví hráči.
1. 4. oslavila naše hra dvouleté výročí, takže se asi dá říct, že funguje dobře.
O čem vaše hra vlastně je?
Naše t-rpg je inspirované knižní sérií Selekce od Kieri Cassové. Jedná se o boj dívek o prince, ale reálně jde o mnohem víc. Jsou tu zahraniční hosté. Útoky rebelů. Různá dramata. Tak abychom uspokojili a zabavili co nejvíce hráčů. Raději budu říkat naše, než moje, protože jsem ji založila spolu s kamarádkou, kterou jsem právě díky t-rpg poznala. Obě nás velmi bavila knižní série Selekce, ale žádné t-rpg plně neuspokojovalo naše představy, takže jsme spolu založily toto. Ona už se hře jako adminka nevěnuje, ale na vedení nejsem sama a pomáhá mi další moje kamarádka spolu s některými hráči.
Máte nějaké oblíbené momenty z her, na které ráda vzpomínáte?
Je jich opravdu hodně a je těžké vybrat jich jen pár. Téměř v každém ročníku, hru totiž dělíme na ročníky, mám nějaký velmi oblíbený moment. V tom druhém to jsou třeba všechny hry jednoho dosti netypického páru, ale to jsou tak rozsáhlé příběhy, že raději vyberu nejdůležitější moment toho ročníku a to je svatba. Hrála jsem tehdy za korunního prince Henryho. Se svou nastávající si řekli nejhezčí sliby, co jsem kdy ve hrách četla, dokud ho při prvním společném tanci nezastřelili.
To je docela drastické.
Je to asi dosti drastický příběh, ale moje oblíbená vzpomínka je to kvůli tomu, jak se k tomu postavili mnozí hráči. Emočnost je často kámen úrazu, ale hráčka nevěsty to úžasně ustála a doteď na její reakci vzpomínám s pobavením a úsměvem víc než na samotného prince. Zvlášť kvůli reakci na otázku jejích rodičů, proč brečí? Protože mi zastřelili manžela, odpověděla tehdy.
Hráčská komunita je u vás nejspíš tvořena hlavně dívkami, je tomu tak i u jiných žánrů, nebo jde obecně hlavně o ženskou záležitost?
Naše téma se asi opravdu jeví spíše jako ženské, přesto se i u nás najdou mužští hráči. To ale rozhodně není pravidlo. Jsem hráčka na jiných serverech, a pokud jde o více neutrální témata, je zde obvykle jistá pohlavní vyváženost. Jsou dokonce i t-rpg, kde převažují spíš muži, protože jsou třeba jinak strategicky postavené a je to pro ně přitažlivější. Myslím ale, že vždy se najdou výjimky a já osobně bych nerada t-rpg sortovala podle toho, k jakému pohlaví se hodí více. Každý prostě hraje to, co ho baví a v jaké komunitě se cítí dobře.
