Viktoria Židlíková 
V listopadu loňského roku jsme jako lidstvo překročili hranici osmi miliard lidí. Lidí, kteří spolu sdílí jednu planetu, jeden domov. K těmto osmi miliardám se pomalu dopracováváme zhruba od 18. století, kdy se začala těžká práce přenechávat strojům a o naše zdraví se začali starat opravdoví učenci a vědci. Právě do této doby zařazujeme druhou fázi demografické revoluce. Zatímco velká část světa se stihla přehoupnout i přes třetí a čtvrtou fázi, zbývá tu nemalá část populace, která se nachází teprve ve fázi druhé a přináší s sebou populační boom jaký naše matička Země nepamatuje. 
Jak můžeme vidět na grafu, na zemi byl počet obyvatel po dlouhá staletí konstantní. Jistě, byly zde výkyvy v důsledku úrody a neúrody, válek a morových ran, ale ve výsledku se vždy počet obyvatel ustálil na podobné hodnoty. Můžeme tedy říct, že počet narozených a počet zemřelých byl v těchto dobách vyrovnaný. Do tohoto období zasazujeme první fázi demografické revoluce, tedy fázi, ve které se rodí velké množství dětí a zároveň velké množství lidí umírá. S tímto obdobím je také spojena velké kojenecká úmrtnost a nízká naděje na dožití. Kojenecká úmrtnost se tehdy pohybovala mezi dvě stě padesáti až tři sta třiceti zemřelých na tisíc živě narozených dětí. V porovnání dnes je to u nás necelé tři děti na tisíc narozených a v Afghánistánu, který má největší kojeneckou úmrtnost na světě, je to sto čtyři dětí. Prvenství v největším počtu obyvatel si připisuje Asie, s největším podílem Číny a Indie, zatímco Čína se nyní nachází již ve čtvrté fázi demografické revoluce a její roční přírůstek obyvatel se stále snižuje. Její štafetu přebírají země africké, a to zejména Nigérie, Demokratická republika Kongo, Etiopie, Tanzanie a Uganda. 
Zatímco graf čínské populace stoupá od devadesátých let pozvolně a v budoucnu bude v tomto trendu pokračovat, graf znázorňující nárůst ugandské populace stále strmě roste a podle všech predikcí poroste dál. V dnešní Číně se rodí pouze 1,7 dítěte na ženu, průměrný věk činí 38 let a roční nárůst je 0.39%, což jsou hodnoty srovnatelné s evropskými zeměmi. Uganda je pro mě typickým příkladem druhé fáze demografické revoluce, ač některé zdroje zařazují Ugandu do fáze první. Je pravdou, že země má velkou porodnost a mladou populaci. Na jednu ženu zde připadá pět až šest dětí a průměrný věk je zde necelých sedmnáct let. Na druhou stranu je zde poměrně nízká úmrtnost a strmě stoupající populace, čímž se Uganda blíží druhé fázi demografické revoluce. Toto zařazení podporuje skutečnost, že střední délka života zde v posledních letech stoupla na necelých šedesát pět let, což je poměrně vysoký věk vzhledem k tomu, že se jedná o rozvojovou zemi. Země se ale stále potýká s velkou dětskou úmrtností, podle Worldometru zde zemře padesát tři dětí pod pět let na tisíc živě narozených. To je zhruba dvacet třikrát víc než u nás.
Srovnáme-li si populační růst Ugandy s Českem, musíme se podívat zhruba o tři sta let zpátky, kdy jsme na počátku osmnáctého století měli kolem dva a půl milionu obyvate. V důsledku průmyslové revoluce a celkovému zlepšení zdravotní péče a socioekonomických podmínek se počet obyvatel téměř zpětinásobil na dnešních deset a půl milionu. Uganda měla na počátku devatenáctého století také kolem dvou milionů obyvatel, které se za sto let zvedly na tři miliony. A za dalších sto let se tyto tři miliony zosminásobily a nyní zde máme téměř padesát milionů lidí. 
Tyto grafy musíme brát s lehkou rezervou, protože nemáme z osmnáctého a devatenácté století tak přesná data, ale pro ilustraci populačního růstu jsou dostačující. Můžeme zde vidět, že mají tyto dva grafy společné rysy, jen jsou zhruba o sto let posunuté. Jiná je také strmost grafu, protože zatímco u nás všechny určující změny přicházely pozvolna, v Africe šlo všechno ráz na ráz. Evropa se zdobila renesancí a na jiném konci světa první domorodci byli zotročeni a odváženi pryč ze své domoviny. Když u nás vládu přebralo slavné osvícenství, v Africe přebrala vládu chamtivost amerických plantážníků. A zatímco my jsme se sebeurčovali a začali bojovat o demokracii, byla Afrika pravítkem rozkrájena a drancována svými pány. Není divu, že se z toho do teď vzpamatovává a bohužel ještě dlouho se z toho vzpamatovávat bude.
