David Křenek 
Řadově devatenáctá deska, která dostala název Invincible Shield, spatřila světlo světa 6. března. Šest let stará deska Firepower byla ukázkou, že se kapela po přešlapávání a hledání usídlila tam, kde je to přirozené a žádané. Judas Priest doslova chytili druhý dech a deska si podmanila mnoho žebříčků. Ale díky Bohu, tvorbě britských metalistů není dost a nová deska je krokem kupředu.
Judas Priest jsou na světové metalové scéně přes 55 let a za dobu své existence si získali přední příčku na světovém trhu. Jak můžeme být svědkem, kapely podobných rozměrů se s přibývajícími roky stále více vymezují svému původnímu žánru a vydávají se do jiných žánrů, jako například Iron Maiden, kteří se stále přibližují ke kategorizaci progresivního metalu/rocku. Vyjímkou zůstává Judas Prist. I přes existenci překračující půl století se stále drží poctivého heavy metalu a je až k neuvěření, jakých výkonů se členové dopouštějí.
S nahráváním desky se začalo v únoru 2020 a bez nečekaných komplikací se natáčení neobešlo. Pandemie a nečekané výroční turné nahrávání značně prodloužili, ale čekání stálo za to. Zvukově Judas Priest vsadili na jistotu. O produkci se postaral, stejně jako na Firepower, Andy Sneap. Oproti Firepower nová deska nabízí návrat do minulosti. Fanoušci se dočkají všech různých poloh kapely. Kapela je více otevřená experimentům a nepůsobí příliš semknutě oproti předchozí desce Firepower. Zvuk je celistvý a působí jako jedna velká hmota, ve které se neztratí žádné vrznutí strun či sebelehčí úder na činel.
Pod všemi skladbami jsou podepsaní Glenn Tipton, Rob Halford a Richie Faulkner, který nahradil legendárního K. K. Downinga. Tento 44 letý kytarista na albu přímo exceluje. Při několika prvních hodinách poslechu může na posluchače působit jako by se snažil napodobit styl K. K. Downinga, ale při delší době poslechu s novou deskou se fanoušek oprostí od předsudků a Faulknerův kompoziční styl vám přijde osobitý a velice atraktivní. Druhé kytary se samozřejmě ujal Glenn Tipton, trpící Parkinsonovou chorobou. I přes toto onemocnění podává brilantní výkon a dialogická sóla v The Serpent and the King a Gates of Hell jsou naprosto nezaměnitelná. Baskytary se zmocnila stálice kapely Ian Hill, která stále "šlape" jako po celou existenci bandu. Naprosto famózní výkon podává Scott Travis na své nezastavitelné bicí. Časté změny rytmů obohacené o dva kopáky a mnohdy až speed metalové party perfektně podtrhují hraní celé kapely.
Již při první skladbě s názvem Panic Attack, kterou jsme slyšeli vydanou jako druhý singl, posluchač pozná, že kapela má co nabídnout. Energický rozjezd, který navnadí na poslech celé desky a posluchač se těší, co přijde jako další. Následující The Serpent and the King je metalová óda, která ukazuje, že metalová muzika je nezpochybnitelný životabudič. V konkrétní skladbě zejména pro zpěváka Roba Halforda. Navzdory 74 letům na krku se Halford neustále pohybuje na světové špičce. Refrénový pěvecký výkon je neuvěřitelný a kdyby člověk Halforda neznal, neuvěřil by jeho věku.
Titulní skladba Invincible Shield se pyšní bohatou harmonickou propracovaností a riffovou výměnou mezi kytaristy. Skladba oplývá naprosto famózní sólovou kytarou, o kterou se postaral jak Glenn Tipton, tak Richie Faulkner. Čtvrtá skladba v pořadí. Devil in Disguise, je opředená famózním stadionovým chorusem, který se jistě stane nezbytnou součástí každého koncertu.Skladba bohatá na sólové dialogy s názvem Gates of Hell se nese v naprosto specifickém feelingu. Umožňuje lehké zklidnění a melodická práce s kytarou umožňuje posluchači si na chvíli oddechnout od chvílemi až speed metalových rytmů.
Nostalgii 70. let přináší i pompézní skladba Crowd of Horns, která nabízí chytlavou melodii, čímž posluchače přímo vytrhne z podsedáků. Rozhodně by se dala označit za nejrádiovější skladbu z celé desky, ale určitě tímto označením neztrácí na kvalitě, spíše naopak. Každý posluchač metalu jistě tuší, jak těžké musí být napsat chytlavější skladbu, která se nevymezuje zbytku skladeb na desce.
Další skladba s názvem As God is my Witness jistě potěší každého fanouška 90. let. Skladba jako by pocházela z legendární desky Painkiller. Nese se ve velice rychlém rytmu a poskytuje posluchači vzpruhu po lehkém zklidnění v podobě Gates of Hell a Crowd of Horns. Skladba Trial by Fire je důkazem skvělé formy muzikantů a Halford si zde opět získává nálepku fenomenálního zpěváka. Následující, přímo zlověstná skladba Escape from Reality, nabízí pohled na každodennost lidské existence. Nese se v pochmurném a rozmanitém duchu. Člověku jako by unikal smysl bytí a jak zpívá sám Halford - „Agony – Escape from reality“. Celou desku uzavírá dvojice skladeb Sons of Thunder a„Giants in the Sky, které jako by vzdávaly hold legendám ze 70. let. Stylizace je zde naprosto nostalgická a posluchač jako by se navrátil do dob kultovního počinu British Steel.
Stopáž desky dosahuje 52 minut v klasické formě. Deluxe edice je obohacena o další tři skladby Fight in Your Life, Vicious Circle a The Lodger, které tuto edici protahují na hodinu a tři minuty. Celé album by se dalo označit za heavy metalový manifest. Muzikanti si s přibývajícím věkem stále zachovávají kvalitu a nabízejí fanouškům náhled do minulosti. Své si najde opravdu každý, ať už fanoušek prvopočátků kapely, tak i příznivce rychlejších devadesátkových rytmů. Novinka od Judas Priest nabízí mnohem více, než bychom mohli čekat. Judas Priest navštíví letos Česko hned dvakrát. Jednou s velikány jako jsou Saxon a Uriah Heep. Podruhé na festivalu Masters of Rock. Nezbytnou součástí budou i skladby z nové desky. Doufejme, že naplní naše očekávání, které po vydání Invinible Shield všichni máme. A jejich živá vystoupení budou navždy pyšně zářit v historii této britské legendy a to stejně jako novinka v podobě Invincible Shield.
