Amálie Směšná 
Seznámila jsem se s Vaším profesním životopisem a zjistila jsem, že tiskovým mluvčím jste s přestávkou už od roku 2001. Zajímá mě, co Vás k této práci přivedlo, když máte vystudovanou právnickou fakultu?
Jako student Právnické fakulty Univerzity Karlovy jsem pracoval v pozici asistenta dvou poslanců za KDU-ČSL a následně, ještě stále při studiu, mě oslovil tehdejší předseda KDU-ČSL Jan Kasal, abych se stal jeho poradcem. Pomáhal jsem mu, mimo jiné, i s mediální problematikou. V době, když jsem školu dokončoval, mi nabídl pozici mluvčího strany. Přijal jsem ji a téměř sedm let jsem vedl komunikaci lidovců. Co vím, je to rekord, tak dlouho nikdo mluvčího strany nedělal, zažil jsem čtyři předsedy. Následně jsem se stal mluvčím Ministerstva financí, jehož komunikaci jsem vedl sedm let. Což byl taky rekord.
Jaké jsou, podle Vás, ty nejdůležitější předpoklady k tomu, být dobrým tiskovým mluvčím?
Tiskový mluvčí musí především umět komunikovat, a to nejen navenek, ale i dovnitř subjektu, za který hovoří. Musí mít co nejlepší vztahy s novináři, ale také s vedením subjektu, jehož je mluvčím. Bez uvedených předpokladů je to potom velmi komplikované.
Co bylo pro Vás v začátcích této profese nejobtížnější?
Nejtěžší pro mě bylo v začátcích mít k dispozici co nejvíce kontaktů na lidi v médiích. Bez toho, aby člověk rychle věděl, komu a kam zavolat, to nejde. Jsou to stovky lidí. Jsou to totiž nejen samotní novináři, ale i produkční, dramaturgové pořadů atd.
Měl jste někdy trému a v případě že ano, jak jste se s ní vypořádal?
Při samotném moderování tiskových konferencích či při běžných rozhovorech s novináři jsem trému v podstatě nikdy neměl. Měl jsem ale trochu trému, když jsem šel jako host do Pressklubu Frekvece 1 k půlhodinovému rozhovoru s ,,ostrou“ moderátorkou Barborou Tachecí či když jsem měl živě v jednom pořadu v ČT téměř hodinový rozhovor s Alexandrem Mitrofanovem.
Na čem jste sám u sebe musel nejvíce zapracovat?
Asi na trpělivosti a sebeovládání. Některé dotazy novinářů či jejich intenzita jsou dost specifické a není lehké při tom být zcela v klidu. Ale chovat se profesionálně a klidně je nezbytné.
Jak se na jednotlivá setkání s novináři připravujete?
Studuji si podklady a snažím se vystihnout to nejdůležitější, to znamená, udělat z často složité materie srozumitelnou, jasnou ,,message“. Když jdu mluvit na kameru, do reportáže, snažím se promyslet sdělení tak, aby to byly co nejkratší věty, které by redaktor nemusel stříhat.
Zaskočila Vás někdy novinářská otázka, kterou byste nečekal?
To se občas stává, člověk musí ale v klidu zareagovat a odpovědět tak, aby nikdo nepoznal, že na tohle není připraven či o tom příliš neví.
Setkal jste se při své činnosti s hrubým (agresivním) chováním novinářů?
Někdy novináři nejsou příliš příjemní, ale vyloženě agresivní asi ne. Zažil jsem, že se novináři na nějakém večírku i poprali, ale bylo to mimo jejich práci.
Jako tiskový mluvčí jste procestoval skoro celý svět, máte proto možnost srovnání se zahraničními kolegy. S jakými největšími rozdíly jste se setkal?
Největší rozdíly jsem zaznamenal například při návštěvě Saudské Arábie. V Rijádu je to i směrem k médiím poměrně striktní, na rozdíl třeba od USA, kde jsem jezdil jako mluvčí Ministerstva financí na zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.
Tiskového mluvčího děláte mnoho let a můžete se pyšnit i několika cenami, co je pro Vás na této profesi nejvíc zajímavé či přitažlivé?
Přitažlivé je to, že se mohu často pracovně stýkat se zajímavými lidmi. Nejdůležitější ale podle mě je, že mohu pozitivně ovlivnit dobré věci. Třeba tím, že je v rámci subjektu, za který hovořím iniciuji či napomohu jejich kvalitní medializaci a i díky tomu pak vstoupí v život.
