Václav Podlešák 
Jak se vám dařilo v zemi tulipánů?
Bylo to fajn. Jezdili jsme po Nizozemsku a hráli v klubech. Jak jste se ptal na tu angličtinu, tak se mi líbilo, že díky ní si s lidmi rozumím i v zahraničí. Jednoduše cestujeme a přitom se ptáme v různým barech a klubech, jestli tam můžeme něco zahrát. Většinou jim něco předvedeme, a buď hrajeme ještě ten večer nebo se dohodnem na jiný termín. Třeba se domluvíme na měsíc později, protože musejí udělat promo. Někdy fakt stačí jenom říct, že chceme zahrát a hrajeme do klobouku. Když hrajeme v klubech tady v Česku, tak za to nikdy nic nemáme.
Takže když hrajete Na Hoblině, nebo v klubu 15 minut, tak si nic nevyděláte?
Když hraje celá kapela, tak za to většinou platíme my, protože musíme zaplatit zvukaře. Když hrajeme akusticky, tak to si zvučíme sami.
Když jste začínal s Amorfií (Tomášova první kapela, pozn. red.), tak už jste zpíval anglicky, aby vám bylo rozumět v zahraničí?
Když jsem začínal zpívat, tak jsem nepřemýšlel, jestli nám to více otevře brány do zahraničí. Já jsem začal přirozeně zpívat anglicky, protože většina mých oblíbených kapel byla ze zahraničí. Mám i české oblíbené kapely, ale většina z těch nejoblíbenějších byla zahraničních. Chtěl jsem zpívat jejich písničky, takže jsem musel zpívat anglicky a už se mi to tak vžilo, že je to pro mě přirozené.
Které kapely to byly?
To co poslouchali rodiče, takže to byli AC/DC nebo Judas Priest. Když jsem si začal vybírat sám byly to ty devadesátkové, grungeové věci. Alice in Chains, Nirvana, R.E.M.… Bylo to hodně kapel.
Když jsem vás slyšel hrát, tak mi to připomínalo The Doors, ale slyšel jsem rozhovor, kde jsem měl dojem, že se proti tomu srovnání ohrazujete. Je to pravda?
Co se týče The Doors, tak je to pro mě oblíbená kapela, srdcová kapela. Jim Morison je pro mě velká osobnost, se kterou jsem se svého času dost ztotožňoval. Já ho nikdy nepřestanu uznávat, ale dnes mě lidi spíž přirovnávají k Eddie Vedderovi. To mi vadí, přestože kapelu Pearl jam mám rád. Ale nikdy to nebyl můj idol, ani jsem neměl tendenci být jako on. Dřív jsem byl u mikrofonu jako Morrison. Měl háro. Přiznávám, že jsem se mu chtěl podobat, ale to dělají všechny kapely, které začínají. Chtějí se k někomu přirovnat a až potom hledají samy sebe. Ale každý z těch zpěváků ve vás něco zanechá. Samotný Jim Morrison zpíval jako Frank Sinatra nebo Elvis Presley. To samé Billy Talent, ten zpěvák frázoval Jima Morrisona. Můj další idol Ville Valo z kapely Him zpíval podobně jako Ozzy Osbourne spojený s Billy Talentem. S tím Eddie Veddrem už je mi to nepříjemné. Kapelu mám rád, ale lidé za mnou chodí a říkají „Ty seš jako Eddie Vedder“. Oni to myslí dobře, ale každý zpěvák do toho chce dát něco originálního.
Co byste tam chtěl dát vy?
Propojovat to nejlepší z toho, co znám za svůj život, co poslouchám. Líbí se mi hlas Jima Morrisona, hloubkové věci jako má Nick Cave, nebo právě Ville Valo. Tyhle věci chci spojovat, nekopírovat, ale inspirovat se od nich. Chci tam mít vlastní barvu hlasu, trochu té drzosti, ale i romantiky. Vždy se inspirujete od něčeho zvenčí a podle toho pak tvoříte.
Takže u vás je to Ville Valo, Jim Morrison a ještě někdo?
To jsou ty srdcovky. Potom mám další jako je Nick Cave. Co ale hodně lidí neví, tak ta hlavní trojice je Jim Morrison, Ville Valo a potom Lisa Gerrard. Nevim jestli jí znáte?
Neznám.
Je to v podstatě operní pěvkyně. Zpívala v kapele Dead Can Dance, nebo dělala soundtrack s Hanzem Zimmerem k filmu Gladiátor. V spoustě těch soundtrackových písniček zpívá. Ona si nádherně hraje se zpěvem. Hodně se mi na ní líbí, že má svůj jazyk. Ona zpívá anglicky a v různých starých jazycích, ale snaží se mít ten hlas jako hudební nástroj. Například si vymýšlí slova a pamatuje si je. To samé i já. Když skládám písničku, tak si vymýšlím slova, která nic neznamenají, ale lahodí do té melodie. Takhle skládám zpěvové linky a až potom na nich skládám text.
Tyto vymyšlená slova potom i zazpíváte, nebo je máte jenom pro to, abyste postavil tu písničku?
Abych to postavil. Ale když zapomenu text, tak klidně zazpívám i to vymyšlené slovo. To je výhoda angličtiny, že lidé to nepoznají. Na živáku to ale nepoznají i kdybych zpíval česky.
Jak na vás reagují fanoušci, když zpíváte anglicky?
Jsou to naši fanoušci, tak to mají rádi. Celkově to beru tak, že hrajeme pro novou generaci. Česká republika se celkově víc otvírá světu. Tady v Olomouci je spoustu cizinců a angličtina je světový jazyk. Mám dojem, že se nám tím otvírají dveře pro více posluchačů. Sám jsem složil dvě písničky v češtině, ale angličtina je pro mě více zpěvnější a jsem na ni zvyklý. Mám pocit, že se s ní dostanu dál. Ono je dost těžké, co jsem si zjišťoval od jiných kapel, se u nás prosadit. V zahraničí je mnohem snazší se tím živit.
Hráli jste v anglicky mluvicím prostředí?
Hrál jsem na Maltě, což je bývalá anglická kolonie. Bylo tam hodně turistů, Amíků. Bylo fajn slyšet od někoho, kdo má angličtinu jako mateřský jazyk, jak to na něj působilo.
Co říkali?
Zrovna jsme hráli takový temnější song. Jeden Američan říkal: „Pěkný text, ale trošku temnější a trošku smutný, což je v pořádku" (úsměv). Potěšilo mě to, protože je hodně kapel, které se snaží zpívat anglicky, nebo aby to znělo anglicky. Takových je hodně a musím se přiznat, že ze začátku jsme také tak zněli.
Dokázal byste zpívat jenom česky?
Nad tím jsem nepřemýšlel. Asi ano, ale nechtěl bych zpívat jenom česky. Je to strašně omezující.
Co kdybyste měl zpívat česky a anglicky?
Mně přijde jedno v jakém jazyce zpíváte. Líbí se mi španělština nebo ruština v písničkách. Nezáleží v jakém jazyce zpíváte, ale jak to přednesete, jaké do toho dáte emoce. Nechtěl bych se omezovat, že bych zpíval jenom anglicky, nebo jenom česky. Je pravda, že i ve španělštině zpívám jednu písničku. Mně spíš záleží, jaké emoce to ve mně probouzí. Nechci se nějak omezovat, ale nebráním se skládání písniček v češtině.
Přemýšlíte o tom, že byste odešel do zahraničí?
Já jsem o tom přemýšlel často a kdybych tam našel svojí lásku, tak bych šel za svým srdcem. Ale čím víc jezdím po světě, tak si uvědomuji, že Česko je v něčem strašně krásné. Má to své mouchy, ale čím víc objevuji nové státy, tak se raději vracím zpátky, protože tady jsem doma. Ono to cestování se dá spojit. Bydlet tady a cestovat po Evropě, nebo jet na nějakou tour. Vracet bych se chtěl i kvůli jazyku. Tady si s tím člověkem líp popovídáte než v té angličtině, kterou ani jeden z vás nemáte jako mateřský jazyk. Mám rád i mentalitu Čechů. Mám rád český humor. Česko jse úžasně umístěné uprostřed všeho. Navíc miluju Olomouc. To je moje město.
