po., 25. duben 2022 11:54

„Není jednoduché si přiznat, že potřebujete mentálního kouče,“ říká hokejista Jakub Váchal

Jakub Váchal Jakub Váchal Zdroj: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Nadějný mladý obránce, Jakub Váchal, který hokejově vyrůstal v Třemošné u Plzně, okusil jako jeden z mála tamních odchovanců extraligové prostředí. Od většiny hráčů svého sportu se odlišuje především osobitým přístupem. Kromě vědeckého pojetí kondiční přípravy a zdravé výživy se dále například věnuje i osobnímu rozvoji. Svůj netradiční pohled na ledovou plochu, smysl pro detail a životní filozofii se navíc rozhodl předávat začínajícím hokejistům na místě, kde začínal i on sám.

Extraligový debut si plzeňský rodák odbyl v sedmnácti letech v týmu Piráti Chomutov, odkud následně zamířil do Hradce Králové a prvoligového Kolína. Největšího dosavadního úspěchu se mu dostalo v roce 2020, když nastoupil v dresu Mountfield HK ve finále Champions Hockey League.

Projít si hokejovým prostředím od útlého věku mnohdy vyžaduje spoustu útrap a odříkání. Co vás hokej naučil?
Když to vezmu od začátku, tak pro člověka je to především pozitivní přínos v podobě pohybového rozvoje, pohybových prvků, práce s vlastním tělem, což je u dítěte nejdůležitější. V pozdějším věku to více přechází do mentální stránky. Člověk se musí naučit správně pracovat i se svojí hlavou, s vlastními myšlenkami. Mě osobně ale naučil nikdy nic nevzdávat. Ať se stane cokoliv, musíte si jít stále za svým cílem.

Nastaly už ve vaší kariéře okamžiky, kdy jste se rozhodoval, jestli má smysl v hokeji pokračovat?
Tuto otázku sportovec hrozně nerad slyší. Já se ale přiznám, že ano. Několikrát jsem se dostal do fáze, kdy jsem nad tím přemýšlel. Poprvé v šestnácti letech, když jsem opouštěl prostředí Plzně a Plzeňského kraje. Bylo to náročnější na hlavu, zvažoval jsem, jestli sportu chci obětovat tolik. Během poslední sezóny jsem se do těch stavů dostal znovu, bylo to vážně složité období. Ta touha, která ve vás je, když něco děláte od čtyř let, vás ale žene stále dopředu a dokážete díky ní tyhle situace překonat.

V rozhovoru pro hokej.cz jste o sobě prozradil, že jste velkým perfekcionistou, který hodně dbá i na přípravu mimo kluziště. Je právě tento přístup kritériem pro to, kdy se z běžného sportovce stává sportovec vrcholový?
Jestli je sportovec profesionál, záleží na jeho vnímání a soustředění se na samotnou  činnost. Vrcholový sportovec začíná svůj den určitými rituály tak, aby se správně mentálně naladil na zápas. Jde ho odehrát tak, aby vyhrál, aby měl sám ze sebe dobrý pocit, že odvedl maximum. Po utkání si dá různé suplementy, které se používají. Večer pak samozřejmě nepůjde někam do baru. Ten největší rozdíl je tedy v tom pojetí, jestli se člověk rozhodne být profesionál a bude se k tomu tak i stavět. Sportovec je schopný hrát na vrcholové úrovni i bez profesionálního přístupu, ale dřív nebo později ho to dožene. V tomhle je sport spravedlivý.

Není ale perfekcionismus často spíše na obtíž?
Někdy to limitující je. Člověk by chtěl, aby bylo všechno pokaždé perfektní, ale někdy i pouze dobré věci dokáží v hokeji víc.

Jak velkou výhodou je pro sportovce znalost a vnímání vlastního těla optikou kondičního trenéra?
Obrovskou. Když se sportovec naučí vnímat své tělo, svaly, tak rázem ví, co si může dovolit a jak se o sebe správně starat. Pomůže vám to v celém procesu i k lepším výkonům. Většina klubů má vlastní kondiční trenéry. Pokud jim ale hráč nedokáže popsat, jak se skutečně cítí, tak oni s tím těžko mohou pracovat.

Přemýšlíte o získání odborné kvalifikace v tomto oboru?
Nesmírně mě to láká, zjišťuji si informace. Snažím se být v tomhle směru aktivní nejen kvůli sobě, ale třeba i kvůli někomu, kdo by potřeboval poradit. Pokud to půjde, tak bych se té práci rád věnoval.

V rámci individuální kondiční přípravy jste si dokonce vlastnoručně vyrobil posilovací nástroje ze dřeva, se kterými jste vzbudil ohlas i na sociálních sítích. Pracujete rád se dřevem?
Tím, že moje rodina pochází částečně ze statku, máme v okolí spoustu lesů, kam chodíme pracovat. Vytvořil jsem si tak ke dřevu silný vztah. Už jako malého mě tam bavilo chodit, v pokročilejším věku jsem pak třeba pomáhal kácet stromy. V poslední době se navíc začal rozmáhat strongman sport a posilování s log lifty. Fascinovalo mě to, říkal jsem si, že nemůže být těžké to vyrobit, takže jsem do toho investoval čas. S pomocí rodiny jsme vybrali část kmene, která by byla vhodná a dali se do práce. Rozhodně to pomohlo i v době, kdy byly zavřené posilovny a netrénovalo se. Pomohlo mi to v rozvoji síly, bylo to zajímavé zpestření.

Při kterých dalších aktivitách relaxujete a získáváte vnitřní klid?
Rád cestuji, takže vyhledávám různé turistické cíle. Vylezete do nějakého bodu a máte možnost vidět celou krajinu, nebo už jenom to, že jste v prostředí hor a přírody, tak je pro hlavu skvělé odreagování. Ale to se týká i práce se dřevem mimo les. Vyrábím nejrůznější přívěsky, které následně gravíruji, nebo dřevěné motýlky do pánských obleků. Baví mě ta minimalistická práce.

Kromě fyzické připravenosti je významným aspektem podmiňujícím úspěch také správné nastavení hlavy. Věnujete se dlouhodobě i mentální přípravě?
Není jednoduché si přiznat, že potřebujete mentálního kouče. Mentální stránka je ve sportu nesmírně důležitá, přečetl jsem o tom spoustu knížek. Čím jste starší a na čím vyšší úrovni se pohybujete, může hlava tvořit 60 až 70% celkového výkonu. Pracuji na správném vnitřním nastavení před prvním střídáním. Je důležité nehroutit se, když se něco nepovede.

Jak pracujete s otázkou koncentrace?
Využívám dechová cvičení, to si myslím, že hodně pomáhá. Dech přímo souvisí s myslí, nervozitou a stresem, takže mnohdy stačí, když děláte dlouhé nádechy a výdechy, abyste zklidnili mysl. Můžete si je třeba počítat, abyste se soustředili jen na ta čísla a na nic jiného. Před zápasem je důležitá i fyzická stabilita. Cvičím vždy stejné cviky, ale neřeším, jestli jdou ve stejném pořadí. Jednou totiž vynecháte jeden cvik, na který jste zvyklý a dokáže vás to kompletně rozhodit. Hodně mi pomáhá také hudba, můžete se soustředit hlavně na sebe. Nevnímáte, kdo si přetrhl tkaničku u brusle, nebo že si někdo obléká špatně dres. Rozhodně se ale ani v rámci koncentrace nevyhýbám partě, hokej je pořád hlavně sport kolektivní.

Jak velkou roli hraje u vrcholového sportovce zdravá výživa?
Záleží na metabolismu člověka, jak pojímá stravu. Mohou být lidé, kteří snídají biftek a sedí jim to. Já osobně jsem svoji stravu začal řešit asi před čtyřmi lety. Nepočítám si kalorie, ale hlídám si, co jím a jestli je to zdravé. Neustále to upravuji, ale myslím, že v poslední době jsem se dostal do nějakého tempa, které funguje. Obměňuje se to v předzápasovém období, v tréninku, během léta. Když člověk nemá herní vytížení, například se zraní a chodí jenom do posilovny, tak nemůže mít neúměrně velký přísun sacharidů. V takovém případě hrozí zvýšené množství cukrů a tuků v těle. I když tedy sportovec stagnuje, tak je důležité nastavit jídelníček, aby se udržel v co nejlepší kondici a připravil ho na co nejrychlejší návrat zpátky.

Poměrně nedávno jste se začal příležitostně věnovat i trenérské práci s mládeží. Jaká byla Vaše první myšlenka při představě fungování na této pozici?
Pomoct dětem, to byl ten hlavní důvod, proč mě to lákalo. Nepovažuji se za někoho jako Jaromír Jágr, který prožil neskutečné věci a teď předává zkušenosti. Já se považuji za někoho, kdo prošel celým procesem, něco si odehrál i v těch nejvyšších soutěžích a může těm dětem pomoct třeba v detailech. Jde mi především o to, aby je bavil sport jako takový. Věnovat se jim, aby třeba ti kluci dobře bruslili, byli obratnější, zdokonalili se v určitých herních situacích.

Mluvíte o detailech, na které se můžete zaměřit z pozice asistenta trenéra. Vnímáte podobné herní prvky stejným způsobem i z pozice hráče?
Dlouhou dobu jsem jel v mládežnických kategoriích ze setrvačnosti. Až později jsem si uvědomil, že bych měl na sobě víc pracovat. Hokej na profesionální úrovni už zkrátka je o detailech. Při provedení některých cvičení stačí posunout nohu třeba o deset centimetrů jinak a rázem se zlepší odraz. Jindy pak můžete jen lehce pozměnit styl vedení puku na hokejce. Je to ale běh na dlouhou trať, určitě to není tak, že po pár individuálních trénincích umíte všechno geniálně.

Jaká jsou největší specifika práce trenéra, a speciálně pak při práci s dětmi?
Já jsem zažil tréninky s klukama, kterým bylo převážně 14-16 let. Párkrát jsem si vyzkoušel i tréninky s menšími kluky. U těch mladších kategorií je to hlavně o tom, aby je sport bavil, aby se těšili na tréninky, zkrátka komplexní pohybová průprava pro hokej. Kluci z dorostu jsou v tom srovnání už trošku jinde. Zaměřujeme se například na správné naznačení, klamání tělem nebo herní přehled. Jestli si třeba zadribloval o jednou víc. Hledají se tam úplně jiné věci a začíná se s taktikou.

Dokážete si představit, že byste v budoucnosti trénoval i mužský hokej (seniorské výběry)?
Určitě to není nějaká moje primární ambice. Je možné, že k tomu do budoucna trenérsky dorostu. Když přijde nějaká dobrá nabídka, tak o tom budu samozřejmě uvažovat, ale myslím, že je hodně brzy. V současné chvíli vidím své místo u mládeže, kde mohu nehotový materiál tvarovat do nějaké podoby. Mužský hokejista je už vytvarovaný, v zásadních věcech ho už nezměníte, maximálně zapracujete detaily. V opačném případě ho z pozice své moci zmuchláte jako papír.

Jaké jsou vaše ambice do dalších sezón z pozice hráče?
Jedna z těch nejbližších motivací je určitě uchycení se v profesionálním sportu, abych si dokázal, že na tu úroveň mám a jsem schopný na ní hrát stabilně několik let. Pak samozřejmě titulové cíle, rád bych nad hlavu zvedl nějaký pohár. V neposlední řadě pak návrat do nejvyšší české soutěže, pokud to bude jen trochu možné.

Zobrazeno 1122 krát
Naposledy upraveno: út., 26. duben 2022 19:54
Pro psaní komentářů se přihlaste