čt., 21. březen 2024 15:01

Neumím nepsat, říká spisovatelka Adéla Rosípalová

Adéla Rosípalová se svou knihou Zlomky nekonečna Adéla Rosípalová se svou knihou Zlomky nekonečna Zdroj: Adéla Rosípalová
Jaké to je, plnit si svůj sen? Adéla Rosípalová to ví. Kromě toho, že studuje českou a anglickou filologii na Univerzitě Palackého, totiž píše. A nejen do šuplíku. V roce 2022 jí vyšel první young adult román s názvem Zlomky nekonečna a další kniha, Lásky čas, se objeví na pultech knihkupectví už letos v dubnu.

Jak došlo na vydání vaší první knihy?
Byla jsem hodně sebevědomý člověk, takže jsem posílala všechno do nakladatelství. A nakonec to vyšlo. Já jsem si vytiskla i ten e-mail, když mi napsali, že kniha vyjde.

Zlomky nekonečna si ve Fragmentu přečetli a líbily se jim. Co se stalo potom?
V každém nakladatelství je to individuální. Do roka měla kniha vyjít. Já jsem jim Zlomky poprvé poslala v listopadu a až v červenci mi napsali, že vyjde. Kouká na to redaktor, kterého dostanete přiděleného, ten kontroluje, jestli všechno dává smysl a tak. Zapracuju zpětnou vazbu, a pak už se řeší menší změny, třeba vyznění vět. Tenhle proces probíhá třeba dva tři měsíce než konečně přijde ten moment, kdy tu knížku držíš v ruce… a to je neskutečné. I teď mi to přijde neskutečné.

Co zatím považujete za svůj největší úspěch v psaní?
Jednak, že Zlomky vůbec vyšly. A potom, že vyhrály druhé místo ve čtenářské anketě HumbookAwards. Co je víc než že se příběh líbí čtenářům? To je ta nejlepší zpětná vazba.

Dřív jste psala fantasy, ale první knížka, která vám vyšla, je young adult beletrie. Změnila jste žánr?
Já píšu vlastně všechno. Čtu všechno, tak píšu všechno. Kromě hororů teda. Ale ano, moje první knížka, která vyšla je contemporary, druhá bude taky. Je to vtipné, protože já pořád raději utíkám do těch fantasy světů.

Pracujete na třetí knížce, ta bude ve stejném žánru jako ty předchozí?
No, je tam hodně smrti, hodně sexu, hodně vulgarismů, takže zkouším trošku něco jiného. Je to spíš dark academy.

A v nakladatelství takové scény prošly?
Měla jsem z toho trochu strach, aby mi neřekli, ať někde uberu. Ale překvapili mě, naopak chtěli, abych v těch scénách byla trochu víc explicitní.

Jak se vám píšou tyhle víc spicy scény?
Občas mi to trvá. Chci, aby scény působily sexy, a taky to tak musí být napsané. Psaní fanfikcí mě naštěstí naučilo se u těchto scén nečervenat.

Psala jste i na online platformu pro psaní a čtení příběhů Wattpad?
Jasně, tak začínal každý. Jedna věc zůstala, zbytek jsem smazala a přemýšlím, že smažu i to.

Nejedná se o žádné umělecké dílo?
Je to fanfikce, kterou jsem napsala, když mi bylo patnáct. To mluví samo za sebe.

Jak vydání knihy bere vaše rodina?
Moje rodina to asi prožívá víc než já. Rodiče chodí na každou mou besedu. Mají tendenci hodně zveličovat, berou mě jako nějakou megastar. Ale přijde mi to od nich moc hezké.

Čtou vaše knížky?
Když píšu, moje sestra ví vždy všechno dopředu. I co vědět nechce. Potom mě přemlouvá, třeba kvůli tomu, abych některé postavy nezabíjela. Na druhou stranu, moje mamka nečetla Zlomky, protože je to young adult román, což není její žánr. Ale dávala jsem jí číst svou připravovanou třetí knihu a přišla za mnou, že se jí z toho násilí a sexuálních scén dělá trochu špatně. Až ji bude číst tatínek, tak tam dám upozornění tohle nečti.

Čtete svoje knížky po jejich vydání?
Spíš se tomu snažím vyhýbat. Včera jsem četla Lásky čas, abych našla nějaké úryvky na propagaci a našla jsem tam další chyby, takže z toho důvodu se knihy po vydání snažím nečíst. Často totiž objevím něco, co čtenáři unikne, ale já to chci změnit a už nemůžu.

Čím začíná vaše první myšlenka na příběh? Napadne vás jako první ztvárnit postavu, scénu nebo celý děj?
Asi hlavně scény. Postavy se rýsují postupně. Tu scénu většinou vidím hned před sebou. Třeba teď při psaní třetí knihy jsem měla konec vymyšlený už od půlky. Jak přesně proběhne a co se stane. A pak jsem příběh prostě musela napsat tak, abych se k tomu konci dostala.

Odkud berete inspiraci?
Odevšad. Spíš bych raději, aby mi někdo poradil, jak přísun inspirace zastavit.

Píšete každý den?
Jasně. Já neumím nepsat.

A míváte i období, kdy se vám píše hůř?
Jasně, mívám psací bloky. Přijdou, ale já se i tak snažím psát. Občas pak vyplodím úplnou kravinu, ale je lepší mít špatně napsaný koncept než nemít nic.

Píšete si i něco do šuplíku nebo už všechno píšete tak, že by jednou bylo k publikaci?
Já jsem se teď popravdě trochu vrátila k fanfikcím. A ty jsou rozhodně do šuplíku. Ale jinak ano, píšu většinou s tím, že ta moje práce jednou spatří světlo světa.

Studujete angličtinu a češtinu, píšete někdy i v angličtině?
Jojo, píšu i v angličtině. Hlavně ty fanfikce. Ale spíš tíhnu k bohemistice, nikdy mě neuslyšíte říct, že angličtina je hezčí než čeština. Pokud se někdy poštěstí třeba překlad mé knihy, tak se ráda zapojím, ale jinak vyhrává čeština.

Pomohlo vám nějak studium češtiny při psaní?
Spíš je to občas trochu na škodu. Projdete si literární teorií, kde do vás hustí všechna ta moudra, jak na text nahlížet jako literární kritik. A když už ten text tvoříte, tak nad tím přemýšlíte trochu jinak. Něco jako jo, dám tam tuhle metaforu, aby se nad tím takhle přemýšlelo. Přitom je to pak zbytečně složité.

Kromě psaní a školy děláte taky lektorku obou jazyků, k jakému budoucímu povolání vás to táhne?
Vždycky jsem chtěla učit, dodělávám si ke škole i pedagogické minimum. A vlastně skoro nikdo se psaním neuživí, Česká republika tomu není moc přizpůsobená. Abych si psaním mohla vydělávat, musela bych vydávat knížku asi každý měsíc. Jedná se spíš o takovou fajn brigádu.

Navštěvujete různé akce a besedy, kde mají lidé možnost se s vámi potkat. Stalo se vám ale někdy, že za vámi fanoušek přišel i na ulici?
Nedávno se mi stalo, že za mnou přišla holčina na vlakovém nádraží, jestli nejsem autorka Zlomků nekonečna. To mě velmi překvapilo, že už mě poznávají i na ulici. Nikdy jsem si nemyslela, že něčeho takového dosáhnu. Takže je to krásné, i když trošku děsivé.

Naučily vás něco vaše knížky, proces psaní nebo vaše postavy?
Člověk se učí trpělivosti, u psaní i u redakce. A přišla jsem na to, že jsem větší extrovert, než jsem si myslela. Nedělá mi takový problém mluvit s lidmi, když za mnou někdy přijdou, a pak přednášet na besedách.

Máte radu pro někoho, kdo by chtěl také vydat svou knížku?
Kašlete na konvence. Pište, co chcete a ne co chtějí ostatní. Je poznat, když člověk píše od srdíčka nebo se snaží do textu vecpat něco jen proto, aby byl trendy.

Zobrazeno 208 krát
Naposledy upraveno: pá., 22. březen 2024 08:15
Pro psaní komentářů se přihlaste