Jiří Dostál 
Web 3.0 můžeme vnímat jako termín, který vymezuje novou éru internetu. Této éře, jak už název napovídá, předcházely ještě dvě jiné – Web 2.0 a Web 1.0. K tomuto členění došlo v závislosti na aspektech, které se v průběhu existence internetu měnily. Výstupem členění jsou tři diametrálně odlišné internetové epochy.
První z nich, která je už dávno minulostí, je Web 1.0. Toto stádium můžeme ztotožnit s osmdesátými a devadesátými léty minulého století, kdy se počet uživatelů světové sítě pohyboval v řádech jednotek miliónů. Internet byl v té době množinou stránek, které přinášely informace výhradně formou statického textu. Návštěvník byl omezen pouze na čtení a jinak s obsahem nemohl nijak interagovat, natož se k němu nějak vyjadřovat a reagovat na něj. Charakter kontroly byl v této fázi decentralizovaný. Společnosti vlastnící domény byly sami sobě vlastními pány. Zároveň neexistovala žádná významná organizovaná ohniska uživatelské aktivity.Ta přišla až později, a jejich příchod je považován za počátek další etapy – Webu 2.0.
Tato ohniska uživatelské aktivity, která zapříčinila novou éru, známe spíše pod názvem sociální platformy. Platformy, jakási fóra lidské společnosti, umožnily konečně interakci mezi obsahem a uživatelem. Utvořily přechod od pouhého čtení statických stránek k aktivní účasti na šíření a tvorbě informačních sdělení. To ale za oběť decentralizace. Platformy jsou organizované domény, které sice shromažďují velké množství uživatelů, ale ti zároveň musí dodržovat stanovená pravidla. Musí naplňovat určité předpoklady a zásady. Zároveň platformy sbírají rozličnými metodami data o svým uživatelích. Ta poté užívají pro personalizaci reklam, které na platformě provozují. Z toho plyne i většina jejich příjmů. Moc se tak vyskytuje převážně v rukou několika málo společností, které vlastní platformy (tzv. Big Tech Companies). A právě proto se druhá webová éra označuje jako ta s centralizovanou kontrolou.
Třetí éra, na jejímž prahu společnost stojí, má ale přinést změnu. Změnu v podobě nových principů interakce uživatelů. Taková interakce bude zproštěna od centralizované kontroly, kterou doposud měli ve svým rukách společnosti vlastnící platformy. Jedná se o ideu, která je poháněná veškerými stinnými stránkami přílišné centralizace webu – od kyberútoků, přes úniky a využívání dat o uživatelích, až po výpadky přetížených serverů. Je to vize, která se nese ve znamení decentralizace. Pro její dosažení ve stěžejních oblastech internetových služeb již existují inovativní praktiky, které by potenciálně mohly být schopné nahradit ty dosavadní.
V oblasti uchovávání dat jsou novým prostředkem tzv. blockchainové technologie fungující na principu peer-to-peer sítě tvořené pouze uživatelskými zařízeními, a to bez jakékoli přítomnosti serverů. Jedná se o distribuovanou decentralizovanou databázi, která se uchovává napříč jednotlivými datovými uzly, která zařízení tvoří. S rostoucím počtem uživatelů, jenž se do blockchainu připojí, je možné uchovávat stále větší počet záznamů. Data roztroušená napříč zařízeními jsou tak chráněna proti neoprávněnému zásahu jak z vnější, tak z vnitřní strany, a nemohou tak být jakkoli zneužita.
V oblasti toku kapitálu vznikla experimentální forma financování, která je známá pod zkratkou Defi (Decentralised Finance). Od tradiční formy, kterou známe z dosavadní zkušenosti, se tato inovativní forma liší zásadně ve dvou aspektech. Zaprvé v tom, že postrádá jakéhokoli centralizovaného zprostředkovatele financování, tedy jakoukoli organizaci typu makléřské společností, burzy či banky. Místo toho využívá takzvané chytré kontrakty. To jsou softwary, které jsou naprogramované tak, aby umožnily bez komplikované byrokracie finanční transakci mezi dvěma stranami. Jejich rozhraní je vytvořené tak, že v podstatě nahrazuje smluvní ujednání. Chytré kontrakty toho dosahují tím způsobem, že pro obě obchodující strany vytvářejí velmi silnou motivaci podmínky obchodu dodržet. Například prostřednictvím velké zálohy, kterou software vynutí vložit obě ze stran. Pakliže strana poruší podmínky, její záloha je ji odňata. Podvody jsou tak do jisté míry eliminovány, a to bez potřeby jakékoli smlouvy. Druhým z aspektů, ve kterém se DeFi od tradičního financování liší je měna, ve které tok kapitálu probíhá. Tradičně probíhají transakce kapitálu prostřednictvím tzv. fiat měn (měn s nuceným oběhem), tedy měn vytvořených úřední mocí. Mezi ně patří všechny současné státní a národní měny. A právě ty v DeFi nenajdeme. Nahradily je kryptoměny – digitální, elektronické peníze, které jsou jako stvořené pro bezbariérový, anonymní, globální a decentralizovaný obchod, jenž nyní rozkvétá.
Idea decentralizace zasáhla dokonce i do principu fungování organizace. Lépe řečeno, přizpůsobila jej novým standardům. Výsledkem tohoto procesu se stala nová entita v oblasti internetu známá pod zkratkou DAO – Decentralised Autonomous Organization. V organizacích splňující charakteristiku DAO, jak už název napovídá, nenajedeme žádnou kumulaci moci v rukách právnické osoby jako je například ředitel. Naopak, moc leží v rukách kolektivu – v rukách jedinců, kteří investovali peněžní obnos do fondu organizace. V závislosti na množství kapitálu investovaného do fondu získává hlas investora určitou váhu. Hlasy pak hrají klíčovou roli při určení toho, jak bude naloženo s kapitálem ve fondu organizace. Každý z členů má právo představit svůj návrh. Poté se prostřednictvím hlasování rozhodne, který z návrhů bude realizován.
Blockchain, DeFi a DAO jsou ukázkou decentralizačních tendencí. Některé z nich jsou tu s námi již roky, ale právě nyní všechny nabývají na nejvyšším ohlasu. Ať už na pozitivním či negativním. Mnozí vidí v současných decentralizačních jevech příležitost na změnu budoucnosti, jiní je ostře kritizují kvůli jejich právní neregulovatelnosti. Často se obávají, že právě tyto jevy již nyní způsobují nafukování finanční bubliny, která se svým prasknutím stáhne pod hladinu finanční krize celou společnost.
