Na dané téma autor v minulosti publikoval nejednu esej. Dospěl však k názoru, že pro běžného čtenáře jsou tyto publikace příliš složité, a tak se rozhodl jejich hlavní myšlenku přenést do románové podoby. „Napíšu-li esej, lidi to nezajímá. Jde-li o román, najednou tomu věnují větší pozornost," uvedl pro deník I’Humanité.
Samotný příběh tohoto detektivně laděného románu se odehrává v Miláně v roce 1992. Jeho hlavním aktérem je životem znechucený spisovatel, který pracuje na nultém čísle bulvárního plátku. Děj knihy je protknut nespočtem historických odboček, což je pro Ecova díla charakteristické. Právě při práci fiktivního redaktora na obsahu zmíněného nultého čísla se do děje dostávají, dle Eca pro novináře typické, nepravdy, spekulace a konspirační teorie, které vtahují příběh až do doby Mussoliniho.
Názory čtenářů na kvalitu Ecova sedmého románu jsou různé. Někteří si jej pochvalují, jíní tvrdí, že je jen horší napodobeninou jeho dřívější knihy Foucaultovo kyvadlo, na jejíž myšlenky obsahově navazuje. Převažuje však skupina těch, kteří oceňují, že autor i přes svůj pokročilý věk pokračuje v tvorbě. „Okolnosti jsou jiné, svět je jiný, čtenáři jsou jiní a hlavně nikdo z nás neví, kolik toho ještě napíše. Budu rád za cokoliv,“ uvedl čtenář Jiří Dvořák.