Filip Titlbach Začnu zajímavým momentem, který mě přivedl k tomu, abych napsal tento text. Je to pasáž, jež je téměř autentická s úvodní scénou z Trierova díla Antichrist. Malý chlapec. Leze na okraj balkónu (v Antichristovi parapet okna). Diváci v kině ani nedýchají. Ti znalí Trierovy tvorby se rychle snaží najít souvislosti. Na rozdíl od snímku Antichrist tentokrát neskočí. Všimne si jej otec a sundá chlapce z balkónu. Sám si nejsem přesně jistý, jak si tento moment vyložit. Na sociálních sítích se k tomuto tématu strhla debata. „Asi jsme si měli chvíli myslet, že dítě zase skočí. Jenom si s námi hraje, liška mazaná,“ zní názor jedné slečny. „Bylo tam více odkazů k jeho starším filmům,“ pokračuje. Podle dalšího je to typická ukázka product placementu. "Koukáš na můj nový film? Tak si pusť i ty staré, pozére.“ A já se s tím nakonec ztotožňuji. Trier zkoušel, jestli známe jeho předchozí tvorbu.
A to mě přivádí na jinou myšlenku. Lars von Trier není typickým komerčním režisérem, a to navzdory celosvětové masivní reklamní kampani na Nymfomanku. Tím myslím, že není komerčním z povahy jeho filmů. Jeho snímky nejsou koncipovány jako bestsellery. Žádná romantika, ale čistý naturalismus, upřímnost a drsná realita (Antichrist, Nymfomanka), důraz na estetické záběry (v tomto případě snad všechny filmy, vyzdvihnout v tomto smyslu ale musím snímek Melancholia, to je čistý vizuální orgasmus), žádné letmé tlachání, ale dialogy, které mají hloubku, jež se dotýkají nejnižších lidských pudů a naráží na psyché každého z nás. Dále pak boření stereotypů, Trierův subjektivní výklad všemožných tabu bez ohledu na majoritní společenské názory. Velký prostor dostává i symbolika. A zejména pak zvrat na závěr. U Melancholie teatrální a katastrofický, v případě Nymfomanky stačila jedna věta, která celý snímek od základů zbořila. A to rozhodně ne v tom špatném smyslu.
Kamil Fila z Respektu píše, že se předně zdálo, že Nymfomanka bude umělecké porno, jež nám přinese spoustu vzrušení a potom nějakou formu orgasmu. Naturalistické záběry sice film obsahoval, ale ne v takové míře, jakou diváci očekávali. Jak dodal, zklamání přineslo i upozornění, že se jedná o cenzurovanou verzi. Stejně diváci odešli z kina učarovaní. Trier na první dojem zklamal, v konečném výsledku ale nadchnul. A to je jeho kouzlo. Dávám sto ze sta, z čistě osobních důvodů.
